Verše pro mou duši

Při čtení jednoho básníka
nebe světýlky zabliká
tiše procházím jeho svět
pomalu chytám druhý dech

jak země kapky deště
po dlouhém suchu
co poslal Bůh
zní jeho slova
hladovému uchu
a ústům vrací chuť

nečmárá mi po duši
netahá mě za řasy
nemusím brečet
a nechce se mi ječet

ve vzniklém klidu
leží bílý list
s díky se mohu vrátit
a dokola ho číst