M.A.Rek

Směje se mu, to bude asi osud
s houserem je o sud ohnutý dosud

Špáďa: Gándhí: Děkuji s poklonou za doplnění.

Božka čertí se jen tak naoko
vezme pánev a nůž vykosťovák
a Psavcovi vrazí jej hluboko
už šunku jeho věší na hák

Santo, jen zůstaň, bude vás víc,
nebudete se s Ježíškem bát nic,
sic zachvátčik dědek Mráz
je schopen v noci přijet zas.

Santo, ty jsi též schopen všeho,
už vidím jak třeseš rukou jeho,
jak líbáš se s dědkem Mrázem,
a z ráje peklo opět bude rázem...

Pěkné to máš.

Slušný tandem

světýlko naděje
kde je jen malinké
tam vklouzne noční stín
to já stín vyvolám
oslněn nadějí
zapomenout svých vin

Besinka: Díky ;o)

Opuštěné vraky ztroskotaných vizí,
zrádné oči co v dáli zmizí...
Ano, snad smutné, ale co je hezky psáno se i hezky čte. Díky

;o)

Ani není třeba jít do mrazu
na náledí přerazil se mnohý
i doma v teple příjdu k úrazu
v posteli ujely mi nohy

Marťas9:
To není nic ve zlém. Když jsem byl malý kluk, tak se mnou tak laškovala máma, jaké budu mít skvělé dědictví.

Ale jak se tak často stává, dědictví se v prach obrátilo...

Ejhle, zapomněl jsem bod,
hladám ho vlevo i vpravo,
úplně nahoře a pod
a ejhle, zde je,
zde zeje!

Lilith:
Neměla ráda křidýlka
po večeři si říhla
ten její nestačil se bránit
když mu je přistříhla...

Prý
to nejlepší,
co mohl mladý kanibal zdědit
byly ruce jeho mámy.
Prý
byly nejlepší...

Gándhí: Jůůů, díky. Ale to by musel někdo zazpívat, a někdo poslouchat. ;o)

Lilith:
To je milé –
od Tebe chvála chutná,
to je nemilé
– Tvá nálada smutná...

Marťas9: Besinka: Děkuju, milé dámy.

Lilith: Kujůůů.

Joj, to je hezký. Jen mne mrzí, že smutníš.

A opět jseš tak inspirativní...

Slupka
O netto nebo brutto?

Jsem oděvem mého nahého krále,
jež zakrývá, ač nezakryje oné.
Jsem sáčko, jež vypadá zastarale
na studentovi, jenž zítra utone.

Jsem zábleskem z diadému dámy,
na níž si nikdo nikdy nevzpomenul.
Jsem medailí na hrudi hrdiny
ze seznamu padlých všech ztracených nul.

Jsem hedvábným šátkem na očích muže,
jenž zahynul dřív než uslyšel výstřel.
Jsem rubášem, který snad zakrýt může,
leč nezakryje tisíce mrtvých těl.

Jsem pouhou slupkou, co nebude ač bylo.
jsem pouhé nic, co dřív nás zdobilo.

Na flétnu Lucka hraje
hudba unáší jí do ráje
zmožená hrou teď spící
ruměnec hoří jí na líci
s flétnou milého vždy taje