M.A.Rek

divoženka1:
Šťastná jsi to žena.
Je krásná idea nepotkávat ty, co si nezaslouží mého času. Ale nejsem ani Robinson, ani strážce majáku. Nejsem ani mnich, naštěstí, ač prý jsem jim v desátém století byl. Žiji v Evropě jednadvacátého století, a tak budu den co den potkávat hloučky milých lidí. A též zástupy blbců. Pak je chvíle pro mimikry. Nejsou mi mimikry tak cizí, jako někteří spolulidi. Mimikry nejsou jen skrýší predátora. Je to i ochrana před nimi.

Helen Hadar: No právě. A i mimikry můžou být způsobem, jak zůstat sám sebou. Díky za nahlédnutí. :o)

Konečně jsi přišla mezi nás, přišla mezi nás...

já jsem tam byl taky,
pamatuji tvé ataky
jak projížděl jsi kolem
vojel tys mne kolem
označen kola vzorkem
proletěl jsem borkem

Předhoda, hoda i pohoda...

Odsouzená
princezna,
bůhví k čemu,
bůhví zač.
Bůh ví k čemu?
Bůh ví zač?
Předhozena
sani,
pohlédla
na ni,
s kouzelným úsměvem
a ochočila si ji.

Ochočená saň
je milá, krásná,
je jaká je,
o princeznu, o sebe, pečuje,
na plameni z huby
peče, vaří,
na křídlech noci
do snů lítají
a dobře se jim
daří,
a když saň je ochočená
spoustu přátel mají.

Prince do deště
a princezničku, princátko,
snad ještě?
Ty ani saň nemá na rozdávání.
Tak alespoň
s jinými se hrají
odsouzení princezna
a ochočená saň...

To snad dělá ten čas
v tmách dlouhých nocí
kde v sobě hledáme
spojence ku pomoci

Opět poklona...

Na plátno malovat chci ladovskou zimu
už ten šeps byl trochu šedivý
kol rámu táhne, už jsem chytil rýmu
i štětcem v břečce ťápat trochu unaví

z obrazu břečka za límec mi stéká,
myslí si obraz, plátno jako plátno
a dáma, model pro akt, se obléká,
že na jaře přijde je mi teď prd platno.

divoženka1: Děkuju. Jen aby se nevrátila opálená od rožně...

Lilith: Maminka - mňaminka, to je dobrý... A děkuju.

Oč těžší
či lehčí
je zůstat
než odejít
pozdě
či příliš brzy?

Ano, ta poslední je první.

Tak zatím alespoň bylinkový čaj si dáme, to jsou taky pohádkové kytičky.

Uf, stálo by za pokus tohle namalovat...

Ne, nevěřím,
nejsi, ty nemůžeš být anděl!
Anděla nikdy,
oproti Tobě, bych nesváděl...

To se nedalo číst. To se před očima četlo samo. :o)

Hladím...

Pěkný. Ještě přidám...

Kde se vzal, tu se vzal,
na hradu je blbý král,
ze všech si dělá srandu,
kolem sebe rádců bandu,
pohádkově všechny sral.

Svět jistoty, ten stojí za ST.