M.A.Rek

Ty chvíle mezi večerem a ránem,
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše a poezii bývají darem,
když nočním bděním rezonují naše chyby...

Ač podobně zní, ja smutná záměna slůvek domov a dom off...

Smutná? Ano. Ale lidská víc.

Hezký, leč tento listopad spíš než o holi přišel s holí.

Sendvič plný chutí života...

divoženka1: Gándhí: Koala: Lilith: zenge:
Po našlápnutí
tak štěstí plný,
děkuji Vám
za slova pochvalný.

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to píšeš ne za sebe. Nebo jo?

Měli jsme dva jarní lístky.
Vyměnili nám je za dva podzimní lístky.
a místo divadla se nestačíme divit.

Ty Tvoje lístky se mi líbí.

Inspirovalo mne to.
Taky jsem si dal frťana. ;O)

Snad jen pouze
ač o slova nouze
řekl jsi nemálo
za čtení to stálo

Kovidovou totalitu klíči neodzvoníme...

Pěkný podzim máš.

Spousta veršů k přemýšlení.

Moc zajímavé pohledy.

Krásné roztominiatury. ;O)

Taky mi to hlava nebere, jak na to přijít. Klobou dolů.

Není třeba se ptát, jde to i cítit. Díky za počtení.

Je to milé. Od začátku do konce. Mezilidská vzdálenost háže stín jako tovární komín. U konce tvého textu je ten stín cítit.
Začátek textu mi zase vybavil vlastní vzpomínku, jak kdysi tak dávno mi blbnadporučík Čimbura v Hradci Králové dal přímý rozkaz zametat a vytírat schody od zdola nahoru.

Lilith: Ach, Lil, děsím se možnosti, že se některé z mých snů splní...

Zee: Ve snech lze všechno. I lásce poroučet. Ale copak si ta ztřeštěná nechá? To ani v těch snech.
Díky za nakouknutí.