M.A.Rek

Přitažlivé...

Lilith: divoženka1: Díky, jarní růže.

Lilith: Květka Š.: Děkuji, a ano, ledňačkám všechno nej.

U mne vede Leontýna, že tak daleko doletěla (skoro 150 km). ;o)

Kaj: Děkuji. Panenky či panny, tak se na starých plachetnicích říkalo polokladkám, které spojovaly kobylici, tedy úponovou lavici zapuštěnou do trupu lodi, s úponami, silnými lany (které tvoří žebříky, po kterých námořníci lezou na stěžně kasat plachty), které držely stěžně u košové čnělky na ohlávce, a byly součástí tzv. pevného lanoví.

Proto tedy "do oblak zve".

Povedené. Díky za možnost číst.

Jsou pryč jako ta léta a léta...

Pocta starodávným frajárkám... Ještě že je máme.

Krásně hravé. :o)

Tolik jsem se začetl, tolik jsem se zasnil, že jsem z toho až ztuhnul.

René Vulkán: Děkuji. Máš asi na mysli něco jako:

Jak sbírku básní
o stavu duše schovat
jen do tří veršů?

nebo

sedmnáct slabik
k nepochopení krásných,
jak let sedmnáct,

nebo

Jen do veršů tří
svých citů a pocitů
celý svět vetři,

nebo

Houpačka do snů
sedmnáctkrát zhoupne se
v snovou krajinu,

nebo

květ vedle květu
ve třech verších sázený,
a máš zahradu,

nebo dokonce

Sedmnáct slabik
a tři verše mi praví
do hájku jdi už?

Lilith: Děkuji, Lil. ;o)

ST

Slova jako ústní voda? Skvělý nápad.

ST

Cibulka, po které se pláče jen smíchem. Ať se Ti to daří.

Milé to.

Jo!

Aby hůž nebylo...

Jednou se své lásky dotknu
svou ledovou ruku vetnu
pod kožíšek na kožíšek
potrestán jsem však já smíšek
jak se lekla moje milá
ze saní mne vyklopila

To je jak orgasmus veršů...