Do Rosii na chuj

Světa dobyvačný Napoleon
a rétorika frajtra Hitlera,
ješitný diktátor Mussolini,
ještě prý je Stalinova éra…

„Rozhodli jsme se spustit
zvláštní vojenskou operaci…“

Tak málo jich je, ještě málo,
tak málo jich je v celé Rusi,
ale jsou, ti plní studu, hněvu,
hanbou, pláčem a smutkem se dusí…

„Válka s Ukrajinou?
Co to děláme? Cítím se bezmocná.“

V oceánu Zvůle je ztracený
Zmijí ostrov, u něj flota zmijí,
jen třinácti vzkaz po vlnách letí,
alespoň slovem tak zmije bijí.

„Ruská válečná lodi,
idi na chuj – jdi do prdele!“

Vede cesta, vede cesta tmou,
vede cesta zasněženou plání.
Kudy se dát, kudy cesta vede?
Když tu rozcestník objeví se na ní:

Rovně: Na chuj, vlevo: Znov na chuj,
vpravo: Do Rosii na chuj.

Snad ani neví, kde a proč tu je,
však tuší, že nemají ho rádi
„posel míru“, ústím hlavně míří
na ženu, jež laje mu a radí:

„Strč si semínka do kapsy,
ať z tebe aspoň vyroste slunečnice,
až tu budeš ležet v zemi.“

Vřiťovlezloň, nebo přímo špion?
Zatím kdesi v Praze narcis kvete,
hloupý není, tím víc nebezpečný,
když cynicky žvaní: Ale jděte…

„...nejedná se o ruskou invazi ani agresi.
Vladimir Putin není hloupý,
je to racionálně uvažující člověk.“