Ráno

Časný protahuje se shrbenými stébly a provléká se jarní béží
můj kdosi
Den

/běžím/

nasazuje krtincům rozkoukané tváře a dělá z nich čepičáře
na nebi kosi mračna kosí
o chladivou hebkost vzplane vatra čel

ostrými křídly
vyřítí se ven
tentýž vnitřní den jak sten

/v tu chvíli s nimi létám
v tu chvíli jsem zas pěší/

a jen tak povídám si sama se sebou
v časech kdy touhy zřídly


jen aby se můj milý navracel