valerie

stejně nejvíce záleží na nás samotných jak vnímáme ty lidičky okolo nás, tak ti přeji ať jich vidíš co nejvíce ST

krásná, něžná, noční a plná hvězd, tuhle jsem se s někým bavila a říkala, že miluju zpěv nočích ptáků, téměř se mi vysmáli, že prý žádní nejsou, to není pravda slyším je zpívat každou noc a souhvězdí nade mnou dokreslují tu nádheru a ještě k tomu být zamilovaná, nic by mi nescházelo...ST

kde ty jsi jen vstala?v ráji?nádhera, moc se mi líbí sloka s mraky, nejen ta

vzpomněla jsem si na pohádku z dětství, ta knížka byla ještě po mamince, zvědavá hvězdička spadla na zem a ptáčkové ji pomáhali doSTat se zpět na oblohu, byly v té knížce krásné obrázky...kam ty na všechny ty nápady chodíš, moc milé veršování u tebe nacházím a navíc často do svých básniček zabalíš nějaké moudro, myšlenku, fakt pěkné

líbí se mi když si někdo umí s rýmy pohrávat, když i klasicky rýmovaná báseň není klišé a kýč, proto velký ST, za styl a za obsah mírně melancholický, ale hodně nadějný druhý ST(no stejně je jen jeden ;-))

jen tak si žít, koukat kolem sebe, milovat a umět poděkovat ST

teda krásně a příjemně jsi nás dovedla k povedenému závěru ST

je opravdu atmosférou vzrušující a příjemná, možná jen já v závěru cítím lehkou nespokojenoST

no ta je, mám chuť běžet do lesa a všechny je obejmout, pohladit, nádherná báseň ST

často právě ti s kterými si osud zahrává jsou ti nejpozitivnější

asi ty pocity vítěze jsou nepopsatelné, myslím že endorfiny jsou převálcovány neskutečnou únavou a přesto euforie ovládá celé tělo, ST hlavně za to o čem všem se dá psát

je neskutečná, ocitla jsem se na prázdninách, s ním a sním, jsme na modré laguně, mladí, krásní šťastní, bane na Berounce a jsme romantičtí snílci, slamáky na hlavách stará loďka a slunce, napsroSTo mě tu tvoje báseň obklopila, chystám se zdřímnout si po noční nechám si o tom všem zdát...

jasně nemusí vždy básnický subjekt souviset s poetou, ale! toto by nemohl napsat nikdo kdo není dobrým člověkem, s čistotou v duši...stejně by ten člověk z básně musel žít neskutečně nešťastně, třeba se jen doteď obklopoval špatnými lidmi, bolí kam až může dohnat nedostatek lásky a pochopení, strach ze zklamání a ze zrady člověka, který by si zasloužil být milován a obklopen úctou, bolavé ST

já vnímám z básně téměř fobii, srovnatelnou s klaustrofobií, ale naopak, možná trochu strach ze sebe sama, líbí se mi to ST

vidíš jakou máš sklizeň :-) tak já zasadím ST tvé neskutečné fantazii

ano jsou tam skvělé pasáže a když budeš pořád psát za chvíli budou celé básně úplně dokonalé, většinou mě zaujmou ST

hm, je to složité, mám vždy radost že zjistím že se stejnou otázkou jako já zaobírá spousta dalších lidí, ale co s tím?, člověk nechce ubližovat, má vžité a vštípené chování které se předpokládá, ale co když bychom byli všichni mnohem šťastnější???, no při takových rozhovorech stejně nakonec zjistíme že bychom nebyli, to jen hrstka lidí dovede udržovat více vztahů najednou, ale myslím že je to patologické, i v literatuře byly popisovány různé výměny manželek, většinou to končí ještě většími problémy, já myslím že by bylo fajn žít půl roku v jednom svazku a dalších půl v druhém a střídat to;-))) ST za zamyšlení

je prostě nádherná, celý život se na něj připravujeme, vím, sakra najednou tu je, jasně, je třeba se s tím smířit, radovat se z těch každodenních malíčkostí, včerejší večer jsem strávila mezi cca 70 ti a více letými ženami, zpívaná, harmonika a jejich radost, úsměvy, zpěv, pozvala jsem i mojí maminku, myslím že to byl povedený večer, většina těch žen byly vdovy, nebo rozvedené, my máme otce, opět na něj nadávala za takové ty maličkosti, dám jí přečíst tvoji báseň, ano? A navíc ty ženy jsou pro mě zárukou že ještě minimálně dvacet let budu opravdu ŽÍT, že to jde...já plánuji tak stovku ;-) ST

no páni, vytvořila v mojí mysli barevný obraz, pohřební průvod, vůz tažený černými koňmi, Eržika vkládá do svého temperamentního tance všechen smutek a zoufalství, úplně to vidím, slyším ST

smutně pravdivé ST