valerie» registrace: 07.12.2011 » 62, žena
» vzkaz
» děl: 148 |
Komentáře uživatele :
16.05.2014 - 14:18
básnička je krásná, ačkoli přijde mi taková rozervaná, jakoby tě svíral strach, tak snad není důvod, pa a ST
|
16.05.2014 - 14:12
víš, ač hořký je tvůj lék
já vnímám radoST ze života a hledání a naději zoufalství na nic se nevyptává s ním chodí se spát a ráno se vstává z tvých veršů ač jsou smutnější však tryská sladká šťáva |
16.05.2014 - 14:02
krásný sen, o to smutnější probuzení, ST
|
16.05.2014 - 14:01
nádherně citlivě jsi popsal tu končící lásku, bohužel i to k životu patří a básníkům to odjakživa sluší, trochu boleSTi
|
16.05.2014 - 13:47
myslím že vyjádření toho jak se cítíš je zdařilé, a forma ta mi opravdu sedí, a ještě jak si básničku dal doprava, tak bokem, ano jakoby i ona chtěla raději někam utéct, vytratit se...ST
|
14.05.2014 - 23:02
jé, už ten začátek je nádherný, a pokračování také, jasný ST
|
14.05.2014 - 22:58
jo, jo, jo i pracovní ráno je krásnější když zpívají a v lese, to je pohádka ST
|
14.05.2014 - 22:55
skoro panenské jablíčko, červené a šťavnaté, jen, není v něm malinký červík???
|
14.05.2014 - 19:57
má bojovnou náladu, povedl se ti závěr, jen, nedovedu si předSTavit jakým způsobem by se dalo takto bojovat, snad... měl by začít každý u sebe, za budoucnost krásnější, každopádně hezky agituješ
|
14.05.2014 - 19:04
já miluji každé životní období, a koťátka taky, hezounké a malebné ST
|
14.05.2014 - 18:55
v básni jsou ty živly zajímavé, doopravdy je moc nemusím ST
|
14.05.2014 - 12:09
jooo, všechno jsi to tam napsal, může být šťaSTná
|
14.05.2014 - 11:43
proč někdy slova váznou v hrdle, když jich je člověk plný, vnímám tu naléhavost v básni, třeba už se ti podařilo vykřičet svá slova...
|
14.05.2014 - 11:39
hezká hra se slovy, milé, něžné, romantické ST
|
14.05.2014 - 11:37
ou, je moc smutná, přeji teplé ruce, plné zlatého slunce, polibků a doteků kůže, ať už jsou ty ruce kohokoli, z básně je znát že to uměly...ST
|
14.05.2014 - 11:34
krásné, jen maličkoST, snažím se si je hýčkat už když je mám, nesnesla bych právě ten pocit, který jsi popsal, mrazí z něj
|
14.05.2014 - 11:21
mám chuť se schoulit, k tomu mohutnému STromu a nechat splynout svoji duši s ním, chci u kořenů sílu získat, a zapomenout na svůj splín, chci splynou v jedno se stromem, na zemi jenom jeho stín, je silný, moudrý, samý šrám, nezasadil ho žádný pán, jen semínko se zatoulalo a k nebi se léty přiblížilo...
|
14.05.2014 - 11:04
no, nevím zda bych v sobě našla sílu, takovou, která z té básničky je cítit ST
|
12.05.2014 - 22:50
někdy je těžké pochopit, tvoje báseň nepostrádá vtip, a navíc je i k zamyšlení, není jednoduché si představit že vlastně celý život nebudeme vědět zda asi, jo, nebo ne, musíš ho přimět k jasnému vyjádření, pak sama budeš moudřejší...ST :-))
|
12.05.2014 - 22:24
tvoje snová realita je přenádherná, pohádková, hned úvodem jsi nás krásně zavedla do své noci, úplně jsem to viděla a pak snila s tebou...ST
|


