valerie

nejen že baví a ještě ti jde, líbí se mi kolik smyslů nacházím v každé strofě, tvé haiku je jemné, barevné a podobá se exotickému motýlkovi :-) ST

:-) a ST a dík žes nás vzal sebou, hezky, česky, poeticky

chtěla jsem napsat něco jako Kajuta, dává to té básni takovou dynamiku a údernoST

jak jemné tvé haiku, takové prchavé doteky veršů, v kterých se toho strašně moc skrylo...ST

jo, jo básnička je veselá, to u nás moc veselo nebylo, ne že bych byla rasista, ale u nás opravdu koledovala jen jedna menšina, v sobotu, v neděli i v pondělí...jo, různé zvyky po kraji...ST

už jen poslední verš by vyvolal reakci, čtu tvoji básničku pořád dokola, chci úplně proniknout do toho nádherně melancholického snění ST

alespoň ta šťáva z višní nevyprovokovala jejich agresivitu jako v té písničce, nebyla žádná vražda, stejně jsem jako dítě tu písničku poslouchala s hrůzou a představovala si chudáka na smrt zabitého v komoře, tohle je lepší verze...ještě kdyby po té šťávě přestali bodat do nás, pak by to byl i dobrý návod...ST, a :-) za :-)

ó, tak to chápu múzy znechucení
druhého básníka s kytarou není...ST

je to téma na dlouhou debatu, k básni napíši, že jsem ji přečetla jedním dechem, povedla se ti, je to takový song, skoro burcující protestsong, k obsahu, žijeme v kapitalistické společnosti, bohužel rozdíly mezi životní úrovní různých vrstev jsou skutečně markantní, já ačkoli sytá, si to uvědomuji, a ti zhora, ti dolů vůbec nedohlédnou, chápu že ti to všechno vadí, no, když jsme žili v socialismu a pošilhávali po kapitalismu, nevěřili jsme tomu, že to co my vidíme je to "pozlátko", teď to prostě máme, se vším všudy, s nezaměstnaností, žebráky, ale také s flákači, které nic nenutí pracovat, jen hlad, ale lenost je větší, jak píšu je to obsáhlé téma. Víš, někdy si ale říkám že tahle společnost je vlastně spravedlivější, ten kdo opravdu chce a má schopnosti, ten fakt může něčeho dosáhnout a má se opravdu dobře, pravda je že takoví lidé si často najdou i skulinku jak obejít zákon a má se ještě lépe, nejsmutnější skupina mi přijde ta, kde obá pracují za minimální mzdu, když si to spočítám, tak asi i tito mají opravdu hlad, víš jenže pak jsou opravdoví paraziti, pravda, je otázka zda jsou horší ti co jsou úplně dole a nebo ti co jsou na těch nejvyšších místech...

vnímám z ní tu správnou básnickou rozervanost, toho citlivého poetu, tápajícího ve vztazích, ale schopného vášnivě milovat, máš opravdu originální slovní spojení a velkou slovní zásobu, líbí se mi jak t oje básně plynou a na otázku v závěru bych odpověděla ano, mám pocit že každá správná žena v jádru duše touží po romantice, po krásných verších šeptaných při měsíci, to jen v určitém věku by to asi nikdy nepřiznala a možná by tím vším i pohrdala a jednou, jednou bude plakat že to nemá...ST

kdo by řekl že to není žena...ST, krásně napsaná

bloudíš, hledáš, nevíš jak dál, obejmi to dítě, řekni že ho máš ráda, třeba to potřebuje, aby z něj jednou vyrostla žena, která ví a nebojí se...ST

tvůj svět do kterého nám dáváš nakouknout je šťastný, jemný a barevný, přenádherná fantazie, ST

jo, jo, máš pravdu, ani já nechtěla poslouchat rady rodičů...jen na podkladě zkušeností a chyb si tvoříš správné názory

Dnes bych tak chtěla něco veselého a přečtu si tohle, s tou pravdou skrytou v řádcích...vyhořel při zkoušce...to bych nikdy nechtěla, ale víš, někdy je to přece strašně těžké, vždyť ve chvílích životní euforie a ve chvílích kdy si plnými doušky užíváme života si někdy neuvědomujeme a co ve stáří? Já myslím že do určité doby jsem vůbec nepřemýšlela nad tím jak žiju, žila jsem a radovala se a nezabývala se morálním dopadem na sebe ani na okolí, stejně je v té básni cosi moralistického, nemyslím to ve špatném slova smyslu, jakobych slyšela nějakého kazatele, ktarý se snaží tomu kdo hřešil všechno vpálit, aby se v tom dostatečně škvařil a trpěl, ale souhlasím s tebou, čas ten nelze vrátit a všechno co uděláme se nám jednou vrátí i s úrokem, všechny naše kroky vedou ke stáří a všechno co děláme se jednou v tom našem stáří odrazí, celý život si vlastně to naše stáří budujeme a jen na nás záleží jak bude šťastné, nebo nešťastné, zda budeme obklopeni lidmi, či zda zůstaneme osamoceni se svými myšlenkami a žádný vraceš času nám nikdy nepomůže, protože už teď záleží na tom jak bude potom...ST

jo, já to vnímám, ten příslib tam je cítit a je téměř vzrušující, to jen mě to jaksi napadlo :-(, ale ne, ještě ne, jsem v plném květu...:-)

toť otázka zda je lépe klamat, nebo být klamán...každá náruč někdy klame, už jen v jednom verši je vyjádřeno mnoho a je to smutné...ST

líbí se mi atmosféra básničky, líbí se mi jak si mě podmanila a působí na moji imaginaci, jen malinko díky obrázku zahlodala myšlenka, odkvétáme...ST

o takovém domě mívám sny, skutečně, a je pořád stejný, stejná zákoutí, stejné pokoje, truhly s poklady, miluji ten sen, nevím z čeho pochází, ale těšívám se na něj, ST za tvoji krásnou báseň

jé, to je pěkný ST