valerie

co proudí tím dílem, čas, ten který je nám dán?čas, který mnohdy promrháme, čas, který je tak krutý, už jsem ti to možná psala, někdy, nevím, ale tímhle dílkem hlavně na mě působí cosi nadpozemského, jakobys měl nějakou vyšší moc, znal více než my ostatní, víš, Tome, ty jsi opravdový poeta...mám z těch veršů radoST, první zastavení je neskutečně obrazotvorné, ve druhém zdůrazním-budoucnost patří králům z šachovnice, kdoví možná jsem pěšák, možná královna? asi jak kdy, v třetím zastavení je pro mě stěžejní věta Což je únavné, mimochodem víš, všichni jsme velcí lidé s velkými plány, nebo ne? Proč se považovat za malého, no, ale, jak kdy a jak kdo. Ve čtyřce vypíchnu tu hru se slovy, slovo...jak jím můžeme ranit a jak jím můžeme uzdravit...v čase, jo ještě líbí se mi styl jakým je báseň psána ta velká písmena na začátku veršů, to mám ráda, nějak to dodává každému verši na důležitosti, taky tak mám něco psáno

moc se mi líbí a u mě vyvolala vzpomínku na písničku Vítr vane pouští...dík za vzpomínku a zamyšlení ST

kráva jedna...ST

co k tomu napsat, šťasten ten kdo to takhle bere, báseň je vlastně plná naděje...ST, četla jsem první básničku od Kapky, musím to zdůraznit i zde na tunel se netěším a nevěřím v něj, možná o to více a mileji budu jednou překvapena :-)

hm, netěším se tam, ale napsané je to hezky ST

neskutečně mě to pobavilo, ale i jsem se zamyslela, já milovala seriál Bela a Sebastián, láska k psům, ke koním, k samotářům z venkova mi vlaSTně zůstala, kolik pravdy je v té minipovídce a velká moudrost! sledujte koho obdivují naše děti, máš svoji minipovídku moc hezky a příjemně napsanou

napadlo mě přesně to co Dotu a nenapadlo to co Květku, ale tvoje báseň ta mě teda doSTala, originalita by Kajuta

moc hezky jsi vyjádřila tu panelákovou maminku, uštvanou, neupravenou, snad šťastnou, těžko říct zda večer má čas se alespoň zasnít a zasmát a na chvíli uniknout třeba do první čáSTi tvé básničky, opět jedna, která dává prostor k zamyšlení

líbí se mi to, ani slůvko navíc a přesto je tu skryt skvěle poeticky vyjádřený popis úzkoSTi

romantiku...moc milé za ST

a STačí přečíst pár milých veršů a je tak hezky...nade mnou modro bez mraků, přede mnou modro zázraků, píšeme si je pro radost, veršů není nikdy dost...

dík za pozvánku, za sluncem, k vodě, na pivko, všechno je to napsáno moc hezky, vivat léto...ST

a STejně k radosti stačí strašně málo...třeba taková hezká básnička, trocha fantazie, pohoda a poloha naší mysli

připomnělo mi to jeden film, teď nevím myslím Město andělů, ale tahle báseň je víc, je návodem jak se stát andělem ;-) ST

ta hra se slovy a neotřepané fráze to je fakt dobrý ST za všechny rybáře, skvělá atmosféra, jak z reklamy na pivo ;-)) no...ne tak kýčovitá

víš, tvoje básnička nevyvolává jen úsměv, ale také vzpomínky, zvláštní nostalgii kde se snoubí prožité s pomíjivým, příjemné s končícím, ale díky tvému básnění vnímám že je to jen v nás co prožíváme a co navždy končí, dokud tu jsme můžeme navlékat třeba korálky z lesních jahůdek těch slaďoučkých, víš v tvých básničkách je jako v pohádce, nebo jako v dětství... ST

přeji veselé verše k vyléčení duše ST

nádherně zapůsobila na moji obrazotvornoST, brnkla na tu správnou strunku

až časem myslím najdeme ty pravé hodnoty, tím že prožíváme, třídíme, hodnotíme, a to vnímám z tvé básně, nacházení za ST

zapomnílek zní tak mile, jinak báseň neveselá, hezky plyne a je skvělá ST