Čtyři zastavení
v nastavení online mysli
» autor: Tomáš Přidal |
I.
Otočím Hodiny
S černým pískem
Vteřinových mžiků
Do křivého směru
Proti proudu času
Ubíhají míle minulosti
Vzdálenost krájí
Ostří rudého světla
V karmínu oděné
Červánky nad hlavou
Hází třpytivé odlesky
Jezernímu králi smuteční
II.
Otočím Hodiny nazpět
Písek zlehka padá
Jako narozená slova
Od Matky Souvětnice
Čas od času
Je rozeznatelný těžce
I když se tady nabízí
Viditelné Č - č
Zastavily se myšlenky
Na hraně zítřka
S tím, že budoucnost
Patří králům z šachovnice
III.
Hodiny se posunuly
V ohybu času
Prolnuly do mluvy
Teď všichni hodiny rozmlouvají
Což je únavné
Když vezmeme myšlenku
Kterou zredukujeme
Do pár vteřin
Za tu naši
Pak jde o Čas
O kterém
mluví Velcí lidé
S Velkými plány
IV.
Nyní si rozvrhněte
Doby, po kterých
Budou slova
Následovat pěšci
Z šachových polí
Kde roste zájem
Zasetý v bílém obilí
A nad námi se ženou
Černé a pokroucené
Vykřičníky
Mávající výstražnými
Křidélky z vyostřených
Čepelí konfliktů...
...leťte!
Ne-stojíme o žádné raněné
My je necháváme ležet
Jako ona slova
Která sama vy-vstanou
Z mysli
Napořád!
Otočím Hodiny
S černým pískem
Vteřinových mžiků
Do křivého směru
Proti proudu času
Ubíhají míle minulosti
Vzdálenost krájí
Ostří rudého světla
V karmínu oděné
Červánky nad hlavou
Hází třpytivé odlesky
Jezernímu králi smuteční
II.
Otočím Hodiny nazpět
Písek zlehka padá
Jako narozená slova
Od Matky Souvětnice
Čas od času
Je rozeznatelný těžce
I když se tady nabízí
Viditelné Č - č
Zastavily se myšlenky
Na hraně zítřka
S tím, že budoucnost
Patří králům z šachovnice
III.
Hodiny se posunuly
V ohybu času
Prolnuly do mluvy
Teď všichni hodiny rozmlouvají
Což je únavné
Když vezmeme myšlenku
Kterou zredukujeme
Do pár vteřin
Za tu naši
Pak jde o Čas
O kterém
mluví Velcí lidé
S Velkými plány
IV.
Nyní si rozvrhněte
Doby, po kterých
Budou slova
Následovat pěšci
Z šachových polí
Kde roste zájem
Zasetý v bílém obilí
A nad námi se ženou
Černé a pokroucené
Vykřičníky
Mávající výstražnými
Křidélky z vyostřených
Čepelí konfliktů...
...leťte!
Ne-stojíme o žádné raněné
My je necháváme ležet
Jako ona slova
Která sama vy-vstanou
Z mysli
Napořád!
Tipů: 4
» 08.06.14
» komentářů: 3
» čteno: 533(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.06.2014 - 17:11
krizekkk
Matka souvětnice, otec tečka. Punkt.
» 10.06.2014 - 09:32
co proudí tím dílem, čas, ten který je nám dán?čas, který mnohdy promrháme, čas, který je tak krutý, už jsem ti to možná psala, někdy, nevím, ale tímhle dílkem hlavně na mě působí cosi nadpozemského, jakobys měl nějakou vyšší moc, znal více než my ostatní, víš, Tome, ty jsi opravdový poeta...mám z těch veršů radoST, první zastavení je neskutečně obrazotvorné, ve druhém zdůrazním-budoucnost patří králům z šachovnice, kdoví možná jsem pěšák, možná královna? asi jak kdy, v třetím zastavení je pro mě stěžejní věta Což je únavné, mimochodem víš, všichni jsme velcí lidé s velkými plány, nebo ne? Proč se považovat za malého, no, ale, jak kdy a jak kdo. Ve čtyřce vypíchnu tu hru se slovy, slovo...jak jím můžeme ranit a jak jím můžeme uzdravit...v čase, jo ještě líbí se mi styl jakým je báseň psána ta velká písmena na začátku veršů, to mám ráda, nějak to dodává každému verši na důležitosti, taky tak mám něco psáno
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Křídla svobody a zázraků | Následující: Tělokrása