valerie

jo, jo na zahradě mám petrklíč a pampelišku, fakt, a dnešní večerní teplota u nás byla vyšší než za letních nocí, divná doba, milé básnění ST

krásné pavučinkové vyznání pro štěSTí

nedávno jsem byla na výstavě obrazů, takový jako tvoje báseň jsem tam viděla, Ne samozřejmě jen jsem si teď na jeden vzpomněla, byl namalovaný takovou metodou jakoby z teček a měl úchvatvé podzimní barvy ST

tradice to je moje, uznávám vše co má ten správný základ a z tvých minibásniček ho vnímám, jo, jo vánoce se blíží, sentimentu bude dán prostor, ale co sníh? snad přijde

jo, jo to je smutný...;-)ST

ano, to co k životu opravdu potřebujeme, to STojí strašně málo peněz, jen si to někteří neuvědomují tak jako ty, jo a lásku tu potřebujeme:-) moc hezké

obrázek a vzpomínka zůSTávají, kdo ví kde je mu konec...

je vidět že jsi měl čas...rozjímat, pátá sloka je skvělá, úplně jsem si tě představila, tam někde u přístavu, za zády kostelík, autentické ST

co dodat, je v ní láska, boleST, nostalgie, je krásná, a já za ní vnímám i tu Francii...

jasně tohle je moje sobota, přesně tak jsem to vnímala, vivat léto ST

hm, tak to je silné, a mně to připomnělo nedávnou tragédii českých vojáků a pak taky výročí 1.světové ST

ano, krásně se dá do té básně vcítit, líbí ST

řekla bych je to báseň, která na mě působí silně psychedelicky a bicí to jen dotvářejí, dodávají důraz ST

není co dodat, jen, při sledování hry dětí se toho opravdu dozvíme STrašně moc, no tady je to moc smutné, víš, i moji rodiče se rozvedli, dlouho mi zněla v uších slova: "Dítě nebo byt." Bylo mi osm let. Bolelo to. Samozřejmě že jsem už hodně dávno odpustila, ale přesto se mi to teď v hlavě našlo...

napsala jsi to nádherně, mám knedlík v krku a polykám slzy...ST

a teď jsem si teprve uvědomila ten citát, kolik je v něm pravdy, ten se mi líbí moc, už putuje do mého notesu, týká se mnoha lidí v mém okolí

I přes ten vulgarismus se mi Ranním kosám líbí nejvíc, no jinak proSTě jsi mistr, máš to v sobě, každá básnička popíše atmosféru, dá prostor k zamyšlení a mezi řádky je toho ještě daleko víc, jak říkám mnohorozměrná poezie

já všem děkuji, nerada na někoho zapomínám, všem kdo četli a zanechali komentář, vnímám, že víte o čem píšu a to mě těší

básněnka: ano, začínám tomu věřit, tomu, že někde něco je, po smrti, díky ti

la loba: ano, tak nějak to začínám vnímat, ještě nedávno jsem tvrdila smrt a pak už nic, díky