O nás

Žije ještě vůbec

Ducati

Remdesvir

Učme se učit

Si

Maminka nesla velký kufr s proutěným madlem, který vyvažovala objemnou koženou taškou s velkými uchy. Mně se kolem kolínek bloncal malý kufřík s broukem Pytlíkem a Ferdou Mravencem, ve kterém jsem měl kartáček na zuby, blok s pastelkami a hlavně kovové ořezávátko, můj malý poklad.

Závěrečná část mého vyprávění ze vzpomínek na dětství.

A nebyl to sen

O naději

Na honu

Ajax byl první i poslední pes v naší početné rodině.

Život tropí hlouposti...

Ze švestek si nechával pálit slivovici, která se vůbec nedala pít, i když dědovi a mamince s tatínkem dost nepochopitelně chutnala. Tatínek, ovlivněn indiány a ve větru se zmítajícími teepee, jí říkal ohnivá voda a občas po napití napodoboval válečný pokřik Apačů nebo nějakých jiných rudochů.

"No, to mě podržte!" rozpřáhl dědeček ruce s vykasanými rukávy. To byl signál pro mě a já nechal maminku maminkou a i s tím mravenčím kufříkem jsem se rozeběhl a volal jsem „dědóóó“ a kufr mě tloukl do kmitajících nožek

Drabblátko na zadaná slova: krk*orchidej*hloubka*vepřový*svíjet se

Přemoudřelá

Jeden ze sedmi smrtelných hříchů

O životě v hlavním městě