Aleš

Ducati
» autor: umělec2
Aleš
Aleš má narozeniny
A ne ledajaké
Tedy nejspíš díky stylu života ne půlkulaté, protože ani Ozzy, který je bůh, se stodvaceti let nedožije.
Ale on se každý intenzivně prožitý rok dá počítat za dva i více ostatně jako u psa.
A pak přišel jeho synek s nápadem, aby každý účastník oslav řekl první věc co ho napadne při vyslovení jména Aleš.
Úkol se to zdá snadný.
Kór když mám v sobě nějakou tu dvanáctku a větší počet panáků.
Ale zároveň to přináší jistou míru ostychu.
Syn totiž studuje režii.
A tak z obav, abych nebyl za pitomce cosi říkám do kamery telefonu.
Mluvený projev není rozhodně mojí doménou.
A věc si nechci zjednodušovat na výkřik typu rokenrol, pankáč, elektrikář, kamarád...
Vzpomenu si na Slovenské hranice, v bůhví kolikátém roce, kde jsem ho poprvé uviděl.
Vlastně nejdřív slyšel.
Přijel na čemsi podivném, netradičním, zmítajícim se a chroptícím.
Nepravidelný běh motoru, suchá spojka v průhledném krytu mající problém ustát stádo desmodromických koní.
Nízko položená řidítka s netradičně na konci umístěnými naprosto nefunkčními zrcátky.
Letmo tedy jednostranně uložené kolo s naprosto nepochopitelnou kyvnou vidlicí s propletencem řetězu.
Do toho tvar motoru připomínající spíše šicí stroj.
Každý kousek je jiný, oproti běžným motorkám.
A do toho titanová dvojice jednostranně pod sedlo umístěných výfuků.
Řvoucích výfuků.
A pak jsem viděl, jak mi mizí za obzor, jako bych stál.
Před zatáčkou jako by zapomínal brzdit a ve výjezdu znal jen plnej.
A tak mně napadl tento příměr.
Je jako motorka, která ho nejlépe vystihuje.
Je neklidný a přitom velmi výkonný, zábavný, chytrý, muzikant.
Nepotřebuje zrcátka, rady druhých.
Snad jedinou odlišnou vlastnost s jeho Ducati, kterou má a neuslyší to rád v tomto spojení je spolehlivost.
Tou v každém ohledu stroj předčí.
Ale on mi taky zbyl.
Zbyl mi v okamžiku mojí těžké nehody.
Rozmlouval přítomné a obcházející smrti její činnost.
Dodnes si všechny ty okamžiky ve své mysly vybavuji.
Chtěl jsem se rozloučit a odejít.
Málo co jsem vnímal, ani bolest téměř žádnou.
Jen jeho slova dýchej, ty vole dýchej.
Jenomže tady jeho role neskončila.
Pomohl mi s postelí, prací, financemi.
Pracovně se naše cesty rozešly.
Jsem rád, že jsme dokázali zachovat přízeň kamarádskou.
A tím se vracím k tomu zvláštnímu stroji.
Stroji, který bych měl rád ve své garáži.
Ale díky němu jsem se v mnohém změnil, ledacos pochopil, mnohému naučil.
A mně se toto vyznání v pět hodin ráno zdá lepší a výstižnější než to do kamery řečené.
Věřím, že dnes bych dokázal s Ducati pěkně zatopit.
Tak až zas potkám tu chroptící potvoru, budu rád a vzpomenu si na Tebe.
Díky Tomáš.
Tipů: 2
» 09.12.23
» komentářů: 0
» čteno: 78(6)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nečtu | Následující: Říkanky

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.