Hvězda

Hvězda
Ležím v posteli v bolesti a vidím jasně zářivou hvězdu.
Obracím k ní poslední zbytky sil a vkládám do ní naději.
Občas se ztrácí, aby se znovu vynořila.
Ona se jistě vrátí.
Když né dnes zítra jistě.
Ona prý svítí ještě dlouho po tom co už není.
Slyšel jsem to z rádia v Meteoru z Grygarových úst.
Taky se mi vybaví text písně hvězdičko blýskavá.
Mám ji snad závidět?
Co když jednou ona patřit mi bude.
Krása tmy a naděje.
Z noci vystupující stíny.
Úsměvy žen.
Dětí.
A co ty kříže?
Hledíš přez vitráž z olova a sklo z křemene.
Přísedící je bůh.
Mlčí.
Ví své.
I já vím, že on ví.
Zbytečná zdají se být slova.
Prosím ho o pomoc v tuto noc.
Klidné ladné pohyby srnky.
Vůně přírody.
Života.
Skládám text pocitů.
Znovu být narozen.
Po třetí už.
Po prvé bral jsi mi ledvinu.
Po druhé jsi usiloval o život na více frontách nehodou.
Plíce, střeva, záda, kostrč, kolena, kůže.
A já se s tebou rval a z vozíku vstal.
Pár let života.
Devět dal si my.
A teď ta tramvaj co malém vzala co zachráněno bylo.
V zádech peklo mám.
I na na plicích.
Proč?
A on překvapivě odpoví: vidím jak se měníš, čeho si vážíš i nad čím přemýšlíš.
Dělá tě to lepším, než by si byl.
A bojuj.
Ještě je čas.