M.A.Rek

M.A.Rek: Lilith: Děkuju, Lilith, a mrzí mne, že tomu rozumíš. ;o)

M.A.Rek: ttragelaf: Bude-li za čas volat koho a kam. Díky za návštěvu.

ttragelaf: k lesu mám podobný vztah
i když ne možná totožný

Přál bych si zemřít v lese.
by´t bych umíral třeba týden
nehodlám si v této společnosti
volat záchranku
¨

Lilith: Tak tomuhle rozumím... jo ;-)

M.A.Rek: Lilith: Děkuju, Lil.

M.A.Rek: holátko: Děkuju. Vede především u těch, které potrefí. ;o)

M.A.Rek: blue: Děkuju. Ten kluk skvěle válí, díky i za námět k poslechu.

Lilith: Bezva!

holátko: Skvělý jsou všechny, ale čáp vede.

blue: to je celá mašina poetického srdce a snů zahleděných pohledů.. přidám pár strun.. https://youtu.be/YaTUwiHYBI0

M.A.Rek: Ringo: René Vulkán: Psavec: Pánové, jsem rád, že jste normální, když Vás baví ptákoviny. Ringa dokonce inspirují.
Jako poděkování přidávám bonus:

Straka tam má být
a ne blboun nejapný
v akademii

M.A.Rek: Květka Š.: Děkuju, Květko.

Psavec: Dobře válíš.

Ringo: Není v oblibě
především u hasičů
fakt bacha na něj

Nemůže za to
nenechává ji chladnóu
cizí majetek

(plameňák a straka)

René Vulkán: tak to je pecka
asi jako z meruňky
ještě se směju

Květka Š.: Taky se mi to líbí....seš dobrej,kámo...

M.A.Rek: valerie: Díky a držím palce. Musíš mít v této době hodně napilno, když se svět zbláznil...

Deprese vyždímané
a nervy v kýblu,
za přelud prstenu moci
upíšou se ďáblu.

Ta šílí po něm,
on šílí z ní,
ten nemůže spát,
přes den pak sní.

Ten fobii má z nemoci
až z toho omarodí,
a kleptomana klepne
říká si blahorodí.

Ten závislý je na tom,
druhý už na všem,
ta posedlá je sexem,
Golemovi honí šém.

Jak dopadnou volby
psychopati blázní,
a jen v modrém
pár blázínků si básní...

valerie: Hmmm. Tak to je daleko složitější než jsem doufala, každopádně už zase jsi a žiješ. Když jsem pracovala na JIP často jsem se nad lidmi napojenými na přístrojích zamýšlela. Bylo zajímavé sledovat návrat do života, ubírat léky, snižovat pomoc s dýcháním, a vidět zase člověka, pod tou hromadou přístrojů, která mu pomohla přežít. No teď pracuju na psychiatrii a to je daleko složitější, pomáhá se hůř. Dokud si jakkoliv něco uvědomujeme, jsme. I když to někdy bolí, no nejhorší je bolest duše a miliony otázek, na které po staletí dodnes není odpověď. Snad, nejjednodušší to mají lidé jednoduší. Jsi složitý, neboj já taky.

M.A.Rek: valerie: Děkuju, Valerie, za zastavení. No jo, ale co je to být? Tělo, které je, a, byť na přístrojích, funguje, ale duše a vědomí, které by jen pomyslelo na to, že tělu svrbí nos, je někde v prdeli? Nebo naopak, vědomí a duše uvězněná v pokurveném těle jako v tom nejtemnějším kriminále? Zase ten odvěký rozpor mezi hmotou a duchem. Potácíme se na rozhraní, jen s tím obojím jsme celí, bez jednoho či druhého jež není člověk člověkem. Byl jsem dost daleko, abych si uvědomil to rozhraní. Ale ne tak daleko, abych věděl co je za ním, a jestli i za hranou je "být".

M.A.Rek: valerie: Lilith: Holky, děkuju, je to od Vás milé. Můžu s Váma kamarádit? ;o)