Po nás potopa

O následcích vyprahlosti duše

A hladina již stoupá,
záště, smutku, vzteku. Blízké bere,
vše krásné pohlcuje jako nenasytná stoupa.

A hladina stále stoupá
nad rozlitou řekou, mořem, mlíkem,
v přílivu chmur na vše milé je ta doba skoupá.

A hladina dále stoupá
jako Atlantida i náš svět pod ní tone,
jen širý oceán zmaru pár trosečníků houpá.

~

A hladina dále klesá,
až prázdná je láhev, i hlava, vše...
Tak proč duše již neplesá?

~~~

Kdo ve sračkách topí se a v bolu,
netřeba utápět se ještě v alkoholu.
Arây N. Amrmic

Tipů: 10

» 30.04.21

» komentářů: 3

» čteno: 353(7)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: "Verše" vokoberoucí

Komentáře (3)

» 01.05.2021 - 20:58

Lilith

Alkohol však podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství ;-) Najednou mi z jednoho šuplíku v hlavě vyskočil tento citát z Limonádovýho Joe ;-) Pardon.
Ale tvé dílko je opravdu k zamyšlení... Díky za něj

» 01.05.2021 - 22:51

M.A.Rek

Lilith: Jo, jo, to je krásný a známý citát. Myslím, že ho má mnoho z nás vyrytý úhledným písmem na svých játrech. ;o)

Jen takový momentální mírně neumělý pokus ukázat, že určité řešení neřešitelného není řešením. ;o)

Díky za náfštěfu, s Tebou si vždy rád popovídám. ;o)

» 04.06.2021 - 10:28

Besinka

St. Opravdu výstižné. smutky nejde utopit. Člověk je musí přijmout a naučit se s nimi žít.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Předchozí: Svět balvanů | Následující: Krátká pohádka o Štěstí

ostatní

Chat Soutěže Líbilo se Hry & Hrátky Statistiky Kontakt