Dota Slunská

První strofa je krásná. Druhá pěkná. A třetí zase krásná.

"a těmi nasáklými kameny kamenovat"

únos do vizí...byly ještě (nejen vizuálně) únosné? :)

Závan svěží poezie. Po pohlazení proniká hluboko pod kůži. Dlouho jsem nečetla něco takového.

Krásná kolekce. Vonná, moudrá.

Autentický prožitek i pro mě.

Třída jako vždy. Zase po roce zážitek. Dík za návrat.

Tohle je nádhera.

Ty nezklameš.
Vždycky jsem smála jak lidi Tačvůda komolili. Nejvíc byl Vtačud a Ptačud. :)

Tady se člověk prostě pobaví. Díky! :)

Píšeš pořád neskutečně!

Kvůli tomuhle jsem se musela chtě nechtě přihlásit. Napsal jsi to moc krásně, zengebušojc! :)

sladká Apisé...

Zpívat stromům když nadejde jejich čas...

Všichni jsme něčím nachcípaný a prostě z jistých příčin cosi nemůžeme. :) No, panečku, to je komentář přímo oslněný jasnou myšlenkou. :D
Bezva báseň!

Beznadějně pohlcující studny! Jo!
Mluvit je vůbec těžká věc. Často opakujeme to, co již před námi řekli jiní (a chodilo jich světem habaděj), třebaže to cítíme a vnímáme jako svůj zcela původní a jedinečný postoj. A pak se k tomu co říct přidává ještě jak to říct a komu to říct a kdy to říct a proč to vůbec říct a to se prostě do žádný rovnice neposkládá. Anebo poskládá, tobě to vyjde i se zkouškou a druhýmu ne (a ani nemusí bejt blbej). :)
Skvělá úvaha ve verších, Františku!

Ó ja. Véno, toto vééno...to je vydařeno.
PS. Slonům tu v modru v poslední době pěkně pšenka kvete. :)

Kumulace energie mluví za vše. :)

Na Počátky se nedá zapomenout. I když jsem nebyla pravidelným návštěvníkem a už je tomu dávno, co jsem tam zavítala, mám je stále v živé paměti spolu se všemi, se kterými jsem se tam mohla potkat. Za to patří dík i tobě, Milane.

To je hezká vzpomínka, Květko:)