Dota Slunská

Ó, ta je!

Poetické laskominy.

Máš dar vtáhnout čtenáře do příběhu. Užasnout, pohladit po duši, přemýšlet.

To je tak krásně srdečné.

Ano...šuplíky bezedné a beznocé.

Ano, velmi často se rozhoduje, bude-li přijata. Ještě že máme boha.

Ve tmě o samotě se velmi dobře přemýšlí...

To byl den...fú.

Duše plápolá i fajruje...a saze? Jsou v pořádku. Aspoň může psát příběhy, když není po ruce inkoust nebo hlas.

Nemrazit a nedrtit.

Ó, tak je bělostná a křehká...a tuze pěkná.

Ach to chtění...to píše básně úplně samo.

Nutíš člověka myslet jinak. Je to příjemné.

To je temperament!

Ta první obzvlášť...

Ten závěr...

To je ten druh poezie, co umí přibrzdit čas.

Jo, píšeš dobře. Vždycky se tu ráda zastavím.

Děkuji, milí čtenáři.

Závan naturalismu...i to poezie umí.