Dota Slunská

Jistota je přelud. Stejně nevíme nic.

Moučníky z vánic jsou krásný obraz.

Vyčteš jí z tváře,
že dlabe na kalendáře?
:-)

Víš.

Ba ba...

Obsidián, ten černý nůž, co vyřezával srdce z těla. Nu, zase v tom lítá člověk...co vezme do ruky, to...může zabíjet...avšak i léčit.
Ráda jsem četla.

Dobře napsaný. Stíháš vnímat trendy!
Vitamin B revival!:-)

Začala jsem od konce, budu muset cestovat nazpátek. :) Občas ti tam ulítne překlep nebo gramatická chybka (Husákovi), občas stylistická (se svou sestrou místo s mou sestrou) nebo chybí čárka. Nechci být hnidopich, ale správný jazyk dílo pozvedne. Přeji, ať ti to píše a múzám zdar!

Fajn, začetla jsem se.

Krásné a cituplné.

Líp se to vystihnout nedalo!!

Díky za prima vycházku.

Je jak kaňka...vsákne čtenáře a přenese jej v prostoru a čase.

Díky za krásná a moudrá slova.

Portrét olejem chce šikovnou ruku. To se máš, že ji máš. :-) Kolikrát už jsem si říkala, že namaluju spící andílky...a vždycky jsem usnula chvíli po nich. No co, teroentýn stejnak lépe voní venku. A andílci v letu jsou běžný jev.:-)

Asi člověk nesmí moc tlačit, pak se pero rozskřípe...jenže...jenže...rozumím ti.

Bezstarostné dětství nepokládám za klišé. Děti by neměly prožívat starosti, které nenáleží jejich věku. Ne vždy to dospělí chápou...ukradené dětství je jedna z nejsmutnějších věcí, které mohou lidskou duši potkat.

Strach, obzvláště ten nepřesně definovaný, je jak ten nejtěžší balvan.

Zhmotnění slov je dvousečná zbraň. S člověkem je to stejné. Věřím, že bůh je to dobré v nás.

Příběh.