Dota Slunská

Ničemník nie je nič.

..Popostrčíme předním ostnem ježka tak, aby jeho dva kolmo nad sebou se nacházející ostny pronikly protilehlým otvorem co nejvíce ven. Potom za přední osten...

Tolikrát jsem ta Dobrodružství v temných uličkách četla a tolikrát je hltala a brečela u nich. I pro Jendu.

No jo, ona pádí, proudí, tryská, teče, utíká, v kleče se vleče, kape i vysychá (jen se vypařuje, známe koloběh, že jo)...není to s ní jednoduchý. Ale dokud někde je, je.
Smutná.

Tuze pěkná, Květko.

Hepšík! Pozdrav pámbů. :)

Krásně ovládáš jazyk. Máš dar vyprávět. Určitě bys zaujala čtenáře i svým originálním příběhem (byť mám HP moc ráda a vůbec si nestěžuji).

Ostrovtipné kousky!

Rozesmála mě.

Čtenář zaplesá nad takovou poetickou tvorbou.

Jak zpívá Nohavica. Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká. A Vinci zas řekl, že když umírají naděje, začíná slavnostní představení. Každý úhel má své přísluní a svůj stín. Kéž by bylo vždycky snadný mávnout rukou a říct bez sebelítosti ‘Jedeme dál’.
Dobře napsaný.

Skvělá!

Tahle perspektiva mě baví.

Ta závěrečná je nádherná.

Hezky rozprostírají prostor a myšlenky v něm.

Poslední dobou bych tohle ráda využila, fakt.
Příjemně zbásněný postřeh.

Ha! To jsou samý dobrý třeba. :)

No jasně. Meravigliosa, jak pravil klasik, v tom to vězí! :)

Jejej, koukám, že s emocemi jsem se poněkud zacyklila. Spousta dojmů...:))

Ta je. Až všechno taje.

Jsi básník a spisovatel. V každém tvém díle je obsažen příběh a je vystižen tak, že čtenáři nedá odtrhnout oči od řádků. Ta spousta emocí ve větách i mezi nimi, obrazy naskakují před očima lehce jako na plátně a po přečtení zůstává spousta emocí. Děkuji za takové čtení.