Divoké květy
fragmenty cyklu Divoké květy
» autor: panK. |
-
... a pak jsem slyšel dopadnout
poslední vločku a
v tom lednovém slunci spatřil
její dokonalost.
Nový život zatím
v peřinách spí.
V tichu začíná.
-
Bledule
Když do bledulí svítí,
kapky vody změní se v korálky a
z květů bílá v nejjemnější samet.
Když do bledulí svítí,
krystalky ledu změní se ve vodu a
dají zemi pít.
-
Jaterníky
Pro něhu modré jaterníků
našlo slunce skulinu mezi
kmeny stromů.
Za teplo jeho doteku
září květy blankytem
jako čiré jarní nebe.
-
Okrotice
V mramoru stínů bukohabrového lesa
ladně se vlní siluety okrotic.
Snad je nikdo nevyruší,
Právě nesměle rozkvétají.
-
Švařec
Věžička hornického kostelíka
ztrácí se v údolí pod námi.
Ještě je vidět kříž,
tak definitivní.
Za vším.
Dnes je pouhým mementem.
Snad o to víc se mi chce žít
prostý život.
-
Plavíny
V chladném ránu
ve stínu strmých břehů
plavíny spí.
Voda je houpá.
Až listy akátů prostoupí slunce.
Až vzduch přinese vůni borovic.
V odrazu hladiny
rozkvete žlutá.
-
Obracím tvář za sluncem.
Zavírám oči a znovu slyším
šum v korunách stromů,
šustot trávy, hlasy ptáků a
nepatrné zvuky křídel hmyzu.
Znovu jsem tam,
kde se čas neztrácí v marnosti.
Tam, kde příroda dosud dýchá a
svojí krásou naději dá těm,
co neztratili cit.
... a pak jsem slyšel dopadnout
poslední vločku a
v tom lednovém slunci spatřil
její dokonalost.
Nový život zatím
v peřinách spí.
V tichu začíná.
-
Bledule
Když do bledulí svítí,
kapky vody změní se v korálky a
z květů bílá v nejjemnější samet.
Když do bledulí svítí,
krystalky ledu změní se ve vodu a
dají zemi pít.
-
Jaterníky
Pro něhu modré jaterníků
našlo slunce skulinu mezi
kmeny stromů.
Za teplo jeho doteku
září květy blankytem
jako čiré jarní nebe.
-
Okrotice
V mramoru stínů bukohabrového lesa
ladně se vlní siluety okrotic.
Snad je nikdo nevyruší,
Právě nesměle rozkvétají.
-
Švařec
Věžička hornického kostelíka
ztrácí se v údolí pod námi.
Ještě je vidět kříž,
tak definitivní.
Za vším.
Dnes je pouhým mementem.
Snad o to víc se mi chce žít
prostý život.
-
Plavíny
V chladném ránu
ve stínu strmých břehů
plavíny spí.
Voda je houpá.
Až listy akátů prostoupí slunce.
Až vzduch přinese vůni borovic.
V odrazu hladiny
rozkvete žlutá.
-
Obracím tvář za sluncem.
Zavírám oči a znovu slyším
šum v korunách stromů,
šustot trávy, hlasy ptáků a
nepatrné zvuky křídel hmyzu.
Znovu jsem tam,
kde se čas neztrácí v marnosti.
Tam, kde příroda dosud dýchá a
svojí krásou naději dá těm,
co neztratili cit.
Tipů: 21
» 14.03.21
» komentářů: 5
» čteno: 324(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Divoké květy
» 16.08.2021 - 09:36
Závan svěží poezie. Po pohlazení proniká hluboko pod kůži. Dlouho jsem nečetla něco takového.
» 13.03.2022 - 07:32
Tolik čistoty a křehkosti je v těch verších... s pokorou čtu a vnímám...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Podzim ve městě | Následující: Divoké květy