Skalka s Prstoplazem

Pod smrkem postříbřeným,
když si troufnou-li,
skřítkové mrňaví
malá očka poulí
na prstů zeleň, a ví,
že komu se prsty zelení,
tomu se sežrat nelení
skřítka pod smrkem postříbřeným.

Však i Prstoplaz zelenkavý
strach má, a je mu úzko,
že šavlí ho tne
ten, jenž je tak blízko,
kosatec iris, a jen se uchechtne,
a smát se bude pitomá ta
floxa nízká i ta máta,
jak sťatý je Prstoplaz zelenkavý.

Prstoplaz podrbe sebou sebe,
jak as proplazí se, dumá,
skalkou kde číhá netřesk,
z něj vleže i v sedu má
hrůzu panickou i prstů třes,
líčí na něj i ouško zaječí,
jenž na něj zaječí
jako ve westernu – chytni se nebe.

~

Však tak jak ne horká jí se už kaše,
ani není tolik děsivá pohádka naše,
když letního dne slunce kreslí stíny,
oči nevidí, jak sen snivý obraz vidí jiný.



(https://m-a-rek.rajce.idnes.cz/Obrazy/1485278187)