zelená víla

líbí se mi ta brutálnost.. cítím z toho jednoduchost, je prostě pochopitelná a v tuto chvíli mi přijde výsměšná, ale to je můj dojem.. nevěřím v boha, ale věřím v průměrnost.. a věřím v něco někde, co lidi vidí dýchat.. a dělá člověčinu nej.. průměrnější..

slzy.. slzy jsou dotekem na tváři a váží moc a mnoho.. bolí a i těší, odváží smutek pryč tak jako radost připomínají.. slza je pro mě silná.. slzy jak kdy...

múza když je přijde nečekaně, tak i odchází a přesně tak se vrací.. jojo dobře tak, pak si člověk váží jí :-)

jednou jsem šla cvičit do tělocvičny mezi paneláky a přistál tak půl metr ode mne hrnec.. fakt jsem se lekla.. a řev, křik.. uf.. tohle není moje parketa, ale ztělesněný a napsaný dobře, ale omluva, mám z toho husí kůži.. :-)

mám ráda své vzpomínky, ráda je mám, jsem vděčná , že jsou poživatelné mnou.. to píp mi přijde vzbuzení a neee nechci si to pamatovat.. asi má nálada, ale vím, že něco v životě vypípat nechci nikdy.. jo mám ráda svou minulost a nelituji ani jediné její vteřiny ..

mám ráda cit v básni jakýkoli.. ale syrovost týýý jo.. je luxusní v podání, který není vulgární, ale tady to sedlo jak ..jak?? jak zadek na prkno..

vždy se rozední..

krásně popsaný pocit.. jo sedám si na zadek a říkám si.. dobrý.. dobrý v tom to popsat a pochopit..

dobrý návod.. ale leckdy , když se člověk rozkrájí, tak nic nezafunguje..

neznám tišší a silný výkřik...

něha chybná je muži i ženě
slunce se přesto směje

a křičí vykroč z toho
brlohu.. :-)

kolik má mlčení podob.. ty krásné ale i ty bolavé.. i když mlčení je vždycky příběhem..

ty..s moudrýma očima
ty.. zemská a přesto lidská
ty.. co umíš se smát napohled slepého
ty.. provoněná člověčinou
nauč mě , nauč mě cítit..

tedy to je ale dobrá klaustrofobie, ale mě baví a líbí..

nikdy jsem ve víru zpronevěry netančila klidně.. naprosto naopak, ve víru emocí..

když někoho poprosíš neměň se.. stane se? možná chce být lepší a tím jeho jedinečnost je druhou stopou.. nebudu prosit , nebudu si přát - prostě jen budu dýchat..

máš krásné komentáře, to já fakt neumím.. a moje škoda.. ale nízko položené slunce odkrývá průzračnost a tak .. :-) hloubka v očích sakra, jooo jsi výbornej..

když se spojí matematika s fyzikou .. brrr..:-)
leč krása není v rovnicích a tabulkách..

nedávno jsem byla u své účetní, je to kámoška, známá a měla splín a tak jsme kecaly o všem a o ničem.. a ona budeme pít tequilu , brr.. nepiju to, ale tady se nedalo uhnout, prostě společně :-) a ono to nebylo zlý, pomeranč to zjemnil a atmosféra byla fajn.. a byla to ta krásná realita, kdy není nic jinýho než já a moje známá a otázky a odpovědi.. připomněl jsi mi ten večer, ze kterého ráno hlava nebolela.. :-)

občas, když jsem smutná mi má kamarádka říká, to chce čas.. samozřejmě jsem se čílila v sobě, protože jsem chtěla rozřešení hned teď a včera bylo pozdě.. :-)
přesto jsem se stala trpělivou.. přesto jsem zjistila, že čas nezhojí, jen zapráší bolest, ale i ta malá vrstva prachu má kouzlo, dá se do ní kreslit něco nového...

ty vidíš duhu, já cítím déšť..
ukaž mi kapku a já tobě barvy

cokoli lze přenést.. snad