zelená víla

není to kontrast?? možná jen nadechnutí..

pozoruji lampu venku, svítí, nejen pro mě..ale mé ticho je okouzlující a jen mé..pozoruji svůj odraz v okně a jsem i nejsem to já.. a v duchu si říkám, co to píšu .. přesto existuje proč..

já na fyziku nikdy nebyla.. leč vím, že i bouchnout umí rozinka na talíři..

...

přívlastková.. znám ten pocit a slzy, ty šly z ní..

jsem naivní a pravdě věřím... bez vítězů i poražených ..dříve nebo později..

asi nový vítej v bázni duše modré.. a já si budu přemýšlet..

to málo co mohu, být tu a věnovat se tvé poezii...ale vlastně můžeme obě víc.. :-)

gratuluji.. co víc říct, jen že někdy slova nejsou nic..

tak něžná a to já miluju.. něhu bez doteku , bez ....

je tak nenásilně vonící, tak nezbedně provoněná... tak nezbedně ladná a laskavá..

hladina zrcadla mi přijde geniální.. alespoň v pocitu, který si v sobě předu..

nechci nic říkat, jen hladím tu dokonalost..

snažím se nenechat zaprášit klíče ani pokladničku.. připomněl jsi mi ten pocit, kdy nevidíš ani nemluvíš s někým dlouho a pohled i pocit je o tom včera, o tom, že nemusíš každý den ale to , ta chvíle i ten pocit je okamžitý..

krásný proud myšlenek .. a slovo krásný je neadekvátní.. jen mi najednou jiné nenapadá.. netřeba ovací a velkých slov pro to dát něco moc, co stačí posunout o kousek blíž..

mám ráda to nízko u pasu..ve smyslu češství .. :-)

když ticho je víc..

:-)

beze snů by nebylo jejich plnění.. :-)

uf... mlčím..