zelená víla

láska má spousty podob i spousty zákoutí.. a ta pravá v jakékoli podobě zůstává na celý život, jen tou maličkostí, že vydrží i ty špatné chvíle, které v životě přichází..

:-) víla je v každé ženě..

i platonické lásky jsou krásné.. a jak z ní udělat tu neplatonickou? to se pozná, to přijde, jen se nebát v tu pravou chvíli chytit za ruku a už nepustit.. :-)

špatné vzpomínky zapráší čas a ty krásné zůstávají..

někdy to tak je.. a jak se říká, každý má někde někoho, tu svou druhou půlku.. držím palce v nacházení

tak lidi tvoří půdu--

lidi tvoří hnojivo--

lidi tvoří růst--

ST

a každý z nich touží po květu..

krásný člověčí krok..
šláp...

opravdově mír rád je krása..
znám ten dojem opravdovosti..
a je jedinečný..

topoly jsou pevné...

umí se sklonit..

nečastokrát..

pohádková..

někdy tak
jindy jinak..

vždy ona..
vnímej..

opravdové..

černobílé klišé,
černobílé blues
---

ve kterém jen málokdo
vycítí
červánky..

ty to umíš..

chybí mi tam všechno.. a méně než tři jsou dva.. a pak víc... ale asi matika mi moc nejde.. ale ne.. tohle mi přijde drsný...

dávám ST, mám ráda očekávání..

naděje umírá poslední...

nevěřila jsem dlouho v dokonalost.. a upřimně mi přišla zbytečná, přesně pro to, že není víc.. není dál.. ale je.. v tom , jak jsi napsal otočíš , napneš, vytvoříš jiným dojmem.. zůstává.. jo zůstává.. vlastně jo, zůstává.. byla jsem hloupá..

cítím jaro, protože voní.. cítím jeho barvy, protože jsou čisté.. cítím vzduch , je čistý.. cítím moudrost, protože jí jsi.. nezaměnitelně..

ve sklenicích není vzduch.. pak jsou nekonečné a osobně nerada sladké.. vidění je méně než " vidění"

možná bych měla přemýšlet o ojedinělosti..ale já přemýšlím o těch, co nemastně dlí kolem, o těch o kterých přemýšlíš jako o "neviditelných".. dnes jsem byla na jednom dětském oddělení, spousty dětí, dojmů.. měla jsem někoho poslouchat a někoho jsem potřebovala k sobě.. k těm jiným jsem měla holku, studentku a ta si s nimi malovala.. pak mi maminka přinesla holčičku, nechodící, ale vtipnou a vnímající... hodinu jsme malovali, rozlišovaly barvy, s maminkou dojmy.. nerozněžnil mě rozklepaný obrázek té holčičky, ale pohled a dotek , který zůstal na papíře ,ve mně a kolem.. samostná, jiná.. neodolatelná.. s pijákem v ruce pro nedokonalost.. já vím, vnímáno dle mě.. jinak..