zelená víla

úžasný, úžasný, úžasný.. oči jsou brána do duše, brána k vidění i cítění.. když se pohledy potkají není cesta zpět, vzniká láska, přátelství, smutek, lítost, radost, vina i prázdno.. asi nikdy mi ten pocit nepřestane fascinovat

úžasně napsáno, člověk v tom najde odpovědi i otázky.. smekám..

a já pořád čekám, kdy se naučím psát básničky..

líbí se mi ta lehkost.. a kdo hledá, ten nachází ..

je to pár let, kdy jsem měla známou, poznaly jsme se v době, kdy už byla vážně nemocná, v léčení.. svoji nemoc brala tak, že ona smí vše, okolí nic, dlouho jsem to respektovala, pohledem s ní řešila, zda tohle můžu, pak jsme společně daly tvárno našemu snu a přizvala jsem kluka, kterého jsem znala a fungovalo to, od té doby se její jistota stala nejistou a byla čím dál protivnější, ke mně vzala negaci k němu anální směr, aby ji měl raději.. pak z té organizace odešla, já si v sobě omlouvala své chování a kolega mi říkal není proč.. přesto jsem v sobě kladla otázky a žádala jí o dovolení.. sen žije dál a já už nežádám, každá jsme jinde a jinak.. přesto někdy v duchu říkám promiň za přirozenost, která přemalovat ani omluvit nelze, za přirozenost , že diktatura není volbou..připomněl jsi mi ty okamžiky, který jsem si myslela, že jsou dávno pryč a díky, díky za to, že píšeš konkrétně pro mě tak, že si uvědomuji věci, které jsem už dala na druhou kolej, ale ty dojmy z nich mi připomínáš a to mě tvaruje dál.. začnu přemýšlet potichu :-)

jednou jsem s kolegou jela někam školit a bylo třeba se na to připravit, byl to jeden z těch dnů, kdy bylo krásně a mně se nechtělo pracovat.. tak jsem mu zavolala , oblíkni se , vyzvednu tě , budeme se soustřeďovat venku.. a jeli jsme na jedno místo, kde tráva byla zelená, voda byla modrá, nebe bylo bílé.. vylezli jsme na kopec, zalehli do trávy a diskutovali o tom, co budeme říkat, na co se budeme ptát.. pak mu říkám, pojd jdeme válet sudy dolů a jak jsem řekla, tak jsme udělali, dole jsme se strašně chechtali, byl to jeden z těch dnů, kdy se příprava stala zábavou a šlo to.. večer mi napsal : věděl jsem , že jsi praštěná, já to věděl, ale dneska , dneska to vím jistě ... od té doby vím, že lze cokoli ..

jen najít záchranou brzdu..

tomu se patrně říká vášeň..

chytit štěstí a nepustit, prožít si chvíle , kdy se na okamžik schová a zase ho objevit.. :-)

láska má spousty podob i spousty zákoutí.. a ta pravá v jakékoli podobě zůstává na celý život, jen tou maličkostí, že vydrží i ty špatné chvíle, které v životě přichází..

:-) víla je v každé ženě..

i platonické lásky jsou krásné.. a jak z ní udělat tu neplatonickou? to se pozná, to přijde, jen se nebát v tu pravou chvíli chytit za ruku a už nepustit.. :-)

špatné vzpomínky zapráší čas a ty krásné zůstávají..

někdy to tak je.. a jak se říká, každý má někde někoho, tu svou druhou půlku.. držím palce v nacházení

tak lidi tvoří půdu--

lidi tvoří hnojivo--

lidi tvoří růst--

ST

a každý z nich touží po květu..

krásný člověčí krok..
šláp...

opravdově mír rád je krása..
znám ten dojem opravdovosti..
a je jedinečný..

topoly jsou pevné...

umí se sklonit..

nečastokrát..

pohádková..

někdy tak
jindy jinak..

vždy ona..
vnímej..