zelená víla

někdy je otázkou, kdo je první a kdo druhá..

jednou vycpaný kabát sundá a uslyší..

jemné vyznání, jako let vážky.. a zrcadlení by mělo být společné..

hmmm, docházejíc slova..

maluješ neodolatelně..

nelituj toho, co jsi udělala, ale toho co jsi neudělala.. :-) vždy lze průšvih napravit a když ne, žít s tím, je největším trestem..

nikdy je strašně dlouho... a víra nic neváží..

není v tom kouzlo poznávání.. vzdálit se a zase v vstoupit..jen to stále musíš vnímat jako zajímavé..
kdysi jsem měla známého, co jsme měli společného koníčka, trávili jsme spolu spoustu času a vše se stalo bližším a já měla dojem, že mu nemohu komplikovat život, tak jsem odešla... po roce jsem vstoupila do jeho dveří s nabídkou spolupráce, rozzářil se a mluvili jsme spolu, jako bychom se neviděli dva dny.. bylo tam to kouzlo a dodnes spolu spolupracujeme a vždy mezi námi bude důvěra a lidská blízkost.. díky,připomněl jsi mi to, že co je opravdové nevyprchá ani za sto let..

inteligence bez moudrosti přemýšlení je asi dle mě zbytečná.. roboti se rádi rozbíjí a naučené selhává ..

někdo jde za penězi, někdo za uznáním, někdo jen jde a dívá se, pozoruje..a každý, když pro to něco udělá může život naplnit a každý jinak..

se svědomím se dobře hádá.. ptáš a ono odpovídá, jen proto, že je tvoje..

nu.. drzostí je mnoho, mám ráda tu , která je patrně jen jemná.. :-)

všednost je malířka dění, protože všednost je nevšední.. kveteš v sobě, zraješ... nikdy neopadáš.. zázraku :-)

o slávě trvalost není..

no alespoň je patrně fakt nedůležitý.. líbí..

Mám ráda tmu, stejně jako ticho.. napsala jsi to tak jemně, že i ti kteří milují světlo, musí si tmu vyzkoušet... díky

a lenost je někdy prostě skvěláááá.. :-)

když mezi prsty cítíš zázrak..

nejlepší způsob , jak zaplatit za krásnou chvíli , je vychutnat si ji..

Ještě nevím . Některé říkají, že si nejsem úplně jist, zda je tato planeta mým domovem. Nemáš někdy pocit, že jsi na zemi turistkou? Jdeš ulicí a najednou to kolem tebe vypadá jako pohyblivá pohlednice: Takhle tady " lidé" žijí, ve velkých krabicích podobných domům, aby se uchránili před deštěm a sněhem, po stranách jsou vyřezané díry, aby viděli ven. Pohybují se v malých krabicích různých barev s koly na rozích. Krabicovou kulturu potřebují, protože každý z nich si myslí, že je uzavřen do krabice zvané tělo. Ruce, nohy a prsty potřebují, aby mohli pohybovat tužkou a různými nástroji : jazyk, protože zapomněli, jak komunikovat, oči, protože zapomněli jak vidět. Zvláštní malá planeta. Kéž bys tu byl. Na shledanou doma.