zelená víla

někdo jde za penězi, někdo za uznáním, někdo jen jde a dívá se, pozoruje..a každý, když pro to něco udělá může život naplnit a každý jinak..

se svědomím se dobře hádá.. ptáš a ono odpovídá, jen proto, že je tvoje..

nu.. drzostí je mnoho, mám ráda tu , která je patrně jen jemná.. :-)

všednost je malířka dění, protože všednost je nevšední.. kveteš v sobě, zraješ... nikdy neopadáš.. zázraku :-)

o slávě trvalost není..

no alespoň je patrně fakt nedůležitý.. líbí..

Mám ráda tmu, stejně jako ticho.. napsala jsi to tak jemně, že i ti kteří milují světlo, musí si tmu vyzkoušet... díky

a lenost je někdy prostě skvěláááá.. :-)

když mezi prsty cítíš zázrak..

nejlepší způsob , jak zaplatit za krásnou chvíli , je vychutnat si ji..

Ještě nevím . Některé říkají, že si nejsem úplně jist, zda je tato planeta mým domovem. Nemáš někdy pocit, že jsi na zemi turistkou? Jdeš ulicí a najednou to kolem tebe vypadá jako pohyblivá pohlednice: Takhle tady " lidé" žijí, ve velkých krabicích podobných domům, aby se uchránili před deštěm a sněhem, po stranách jsou vyřezané díry, aby viděli ven. Pohybují se v malých krabicích různých barev s koly na rozích. Krabicovou kulturu potřebují, protože každý z nich si myslí, že je uzavřen do krabice zvané tělo. Ruce, nohy a prsty potřebují, aby mohli pohybovat tužkou a různými nástroji : jazyk, protože zapomněli, jak komunikovat, oči, protože zapomněli jak vidět. Zvláštní malá planeta. Kéž bys tu byl. Na shledanou doma.

mám ráda ty chvíle, kdy na pólu vytvořím oheň a ohřívám si ruce, kapka po kapce stéká a já pozoruji, jak mění se v řeku..

super!!!

jééé, paráda, už dlouho jsem tě neslyšela zpívat, tak si tady lebedím.. umíš chlape umíš básnit i hrát..

mu litovat toho, co řeknu?? to snad ne.. :-)

mně tedy celkem bere slovo nikdy.. protože nikdy, to je strašně dlouho..

mám ráda samotu, tahle ve mně vyvolává osamocení,ale mírné, hloubavé..

nu nevím jestli k tomu stačí moc a pocit velkého příběháře a manipulátora
..nu vím, že ne, že to člověk musí mít v sobě a k tomu hodně hroší kůži, ale to urážím hrocha, páč hroši jsou mi milí :-) to nejde naučit, to jednomu musí mrznout svědomí..

už nikdy nic nebude jako dřív..

když cíl je cestou, kvalita zaručena..