zelená víla

skvěle, novoroční předsevzetí si nedávám, ale po přečtení asi začnu :-)

lehké veršíky :-)

je receptem..

jsi plná tolika úžasných myšlenek a ještě je umíš tak dobře napsat..

úžasně napsáno..

někdy jít se srdcem na dlani a někdy ho schovat, to je životní moudrost.. dávat, brát - jinak znemožníš radost druhého.. píšeš úchvatně..

čtu si ji nahlas... abych v ozvěně našla ticho..

úžasně umíš navázat na myšlenku i po- cit.. a vykreslit i to další vnímání..

strach je špatný vládce.. zabije sny, touhy i okamžitost..
jednou odpadnou jeho nuance a člověk dovolí si se nadechnout..

krásně napsáno..

pomáhá i křik, vyjít ven a vykřičet vztek i bolest.. pomáhá to..

tak to je síla.. uf.. není co říci, přeju ať tam není!!!

ponížení se nese špatně
ale v tom není to nitro tvé básně..

a u mě je už bílo..

naděje nebývá hloupá
a na myšlenky nikdy není skoupá
jen se neodhaluje
a myšlenky lidí schvaluje..

mám ráda vzpomínky .. někdy bolí , že něco není jak dřív, ale tak to je a nikdo jiný než my jsme za to zodpovědní.. a to je ústřední motiv..

mám ráda les i hory, v těch místech ticha ráda nacházím ticho, v místech ruchu ráda nalézám ruch a také jsou místa , kde toužím po něčem a nacházím víc.. i to je mi milé.. a svět, svět toho víc, je v nás ne v penězích..

drsný...

je tu prostě hezky..

spojení, kdy na tebe padá čas mě fascinuje.. silně mě to objalo nevšedností .. díky