hravě...

proplouval jsem ulicí
na banánu
když projela kolem
v citronu
co vypadal jako auto
pomalované hesly
a obrázky
ze srandovních míst...

brzdy zahvízdaly
vystoupila
přes rameno kabelu
z takových bledých listů
co rostou v domorodých zemích
kde jsem nikdy nebyl
a blížila se ke mě...

střapatý vlasy
jí vlály do všech směrů
halenku nadýchanou červení
a já si pomyslel
že určitě ví
jak si našminkovat obličej...

černý kalhoty
na ní byly přilepený
jako můj horkej dech
na ledový výloze klenotnictví...

prý jste talentovaný?...

podle toho na co madam
jsem pouhý berlebej...

a jak jste tedy mohl vyrobit tohle
a ukázala mi malou kostku
co silně připomínala
Mengerovu houbu...

sklopil jsem oči
k popraskanému dláždění
ucítil závan vzduchu
šeptající na kůži rukou
a zazdálo se mi
jako by na ni dopadl stín
její křivky
se pod tmavnoucí oblohou
nořily do kobaltové modři
a mě udržovalo na místě
jen šumění vlastní krve
hlasité jako hřmění řeky
uvnitř hlavy
zeď vedle změkla
a ona se začala naklánět
jako koruna stromu
s tváří do úsměvu
až se snesla
do mé náruče...

já věděla
že dokážeš zachytit nemožné
teď už s tebou zůstanu...

má Jaibe...