zelená víla

kolik má mlčení podob.. ty krásné ale i ty bolavé.. i když mlčení je vždycky příběhem..

ty..s moudrýma očima
ty.. zemská a přesto lidská
ty.. co umíš se smát napohled slepého
ty.. provoněná člověčinou
nauč mě , nauč mě cítit..

tedy to je ale dobrá klaustrofobie, ale mě baví a líbí..

nikdy jsem ve víru zpronevěry netančila klidně.. naprosto naopak, ve víru emocí..

když někoho poprosíš neměň se.. stane se? možná chce být lepší a tím jeho jedinečnost je druhou stopou.. nebudu prosit , nebudu si přát - prostě jen budu dýchat..

máš krásné komentáře, to já fakt neumím.. a moje škoda.. ale nízko položené slunce odkrývá průzračnost a tak .. :-) hloubka v očích sakra, jooo jsi výbornej..

když se spojí matematika s fyzikou .. brrr..:-)
leč krása není v rovnicích a tabulkách..

nedávno jsem byla u své účetní, je to kámoška, známá a měla splín a tak jsme kecaly o všem a o ničem.. a ona budeme pít tequilu , brr.. nepiju to, ale tady se nedalo uhnout, prostě společně :-) a ono to nebylo zlý, pomeranč to zjemnil a atmosféra byla fajn.. a byla to ta krásná realita, kdy není nic jinýho než já a moje známá a otázky a odpovědi.. připomněl jsi mi ten večer, ze kterého ráno hlava nebolela.. :-)

občas, když jsem smutná mi má kamarádka říká, to chce čas.. samozřejmě jsem se čílila v sobě, protože jsem chtěla rozřešení hned teď a včera bylo pozdě.. :-)
přesto jsem se stala trpělivou.. přesto jsem zjistila, že čas nezhojí, jen zapráší bolest, ale i ta malá vrstva prachu má kouzlo, dá se do ní kreslit něco nového...

ty vidíš duhu, já cítím déšť..
ukaž mi kapku a já tobě barvy

cokoli lze přenést.. snad

něco je jiné? kde začíná normálnost?
něco je normální? kde začíná jinakost?
něco je smutné? kde začíná lítost?

kde končí a začíná hodnota?
asi tam uvnitř, nerozděleně, protože něco dělitelné prostě není..

před prvním adventním víkendem jsem s jednou slečnou vyráběla adventní věnec pro její maminku, její ruce se bály jehličí, aby jí nepopíchalo, ale chtěla tak moc to být v té činnosti sama, že jsem jen z jejího dechu viděla, že jí to občas zabolelo..pozorovala jsem jí a povídali jsme si.. vytvořila krásný věnec a mnohé jsme probraly..neexistují nevýznamné chvíle, asi jen neobyčejné a i ztracené lze zachytit..

jako bych cítila naprostou ojedinělost, když se prokousáváš masou lidí v očích nadšené jiskření a uděláš něco , co tebe fascinuje a jiní kroutí hlavou a ty jim jen jinak ukazuješ to, co je.. mám ráda lidi, co jdou proti proudu, vkládají něco tam, kde dosud to bylo jinak.. i já sama jsem v určitých věcech protiproudař :-)ale to podporuju odpovědi na proč jsou proto nebo protože.. joj

hmmm, průzračné milování...

nikdy jsem nebilancovala, balancovalo to jooo.. bilancuji chvíle a okamžiky hned, ale tohle se mi líbí, asi i já budu v noci přemýšlet..

sedla mi k náladě.. jen takhle napsat bych to neuměla.. skvělé..

výstižné..občas dělám krok stranou a jdu dál, tam získávám to, po čem jsem snila..

třeba právě tohle potřebuje vědět..

zrovna tu na mě jedna psice hází okem, nečti, neseď... a pojď mě pohladit :-)

krásná atmosféra.. když ticho voní klidem..

když umíš vnímat...