Pozvolna Foukni...

ozdobil jsem kaktus
místo ohňostroje
opékal pomalu velrybu
poslouchal mariacci
a občas mrknul na leguána
jak se vyhřívá na slunci
a přehrává si dávno ztracené světy…

náhle se zvlnila země
písek se začal vršit
do pyramidálního tvaru
a pak se vyhrabala
ponorka zkřížená s drakem
ze které vystoupila dívka
ve žlutém pareu
s vzdušnými kalhotami
ležérně učesaná
hladká na dotek
a vypadala že hoří
aniž jste si k ní lehli…

obhlédla situaci a povídá mi
víte že nejhlubším zařízením
co zdokonaluje naše smysly
je přemýšlivá mysl?
umožňuje nám totiž uvědomit si
že svět je v mnoha směrech odlišný
od toho co vidíme...

co abychom to spolu odhalili?...

pak skočila ze země
na můstek u hvězdoletu
tím lehkým způsobem
zvířecí levitace
kdy je v jednu chvíli u vás
a vzápětí jinde...

tak na co čekáte?...

zjevil jsem se u ní
stejně tak rychle
vklouzli jsme do útrob stroje
té dílny tvořivého boření
a vznesli se spolu
do západu slunce
tiše vybuchujícím
nekonečným množstvím
odstínů vodní rudé...