v mezeře...

posadil jsem se na stoličku
ze které vyčnívaly
tesařské cvočky
jako malé mosazné želvičky
přecházející obzor
natáhl nohy
na svůj bágl z pytloviny
a na mušce
mezi ohnutými koleny
pozoroval celý svět
aniž bych na něj střílel
jako na dlani...

vzpoměl jsem si na ni
jak nosívala náušnice
s ježky
proměňovala pingpongové míčky
v mince
předváděla pantomimické skeče
jak se mě křečovitě držela
když jsme poprvé
letěli letadlem
a smála se
při prvním setkání
s želé...

upil jsem z láhve vína
a sledoval
jak den vykrvácel
až do svého konce...

tak mě napadá
jestli takhle nevypadá
šílenství
fakta volně spíchnutá
kontrastní a protichůdné
zlomky reality
rozptýlené
a lešení v mysli
opřené
o načrtnutou skutečnost
bez tváře...

jako bych čekal na něco
o čem cítím
že se ke mně přibližuje
něco
co ke mně celou dobu míří...

otřela se mi o rameno
a povídá
máš čas?...

já už nic jiného nemám
a když dovolíš
tak ti jej věnuji
má Denali...