Spal jsem jak zabitý…

Spal jsem jak zabitý,
divný sen se mi zdál,
jak Život utrácím,
a Smrt stála opodál.

Jak jsem už jako kluk
zabíjel komáry,
a chodíval si hrát
nejraději na máry.

Jak i vosu v pivu
jsem k smrti odsoudil,
a vánoční kapry
řežu na nejeden díl.

Jak jsem jednou ranou
zabil mouchy hned dvě,
a jak mně posiluje
to, co mně nezabije.

Jak povím jí něžně,
když zas zabíjím čas,
má Smrti, má lásko,
na tobě si zlámu vaz.

A k tomu ještě dodám,
i ten Život k žití,
ušklíbnu se na ní,
též bude na zabití.

V sobě též zabiju
i hlas „Nezabiješ!“,
a zabitím všeho
můj Život se změní v lež.

Spal jsem jak zabitý…