Popěvek z vraního hnízda 2

Křížem krážem koráb pluje,
bríza krásně preluduje,
kadet zvrací přes bort lodi,
vrána po vratidle chodí.

Na lafetě karonády
pozoruje plavčík vnady,
té, co není ledajaká
vrána mu do toho kráká.

Výřečně řeční řečí vran,
kráká do všech světových stran,
na krakorci čnělky křepčí:
svádět baby umím lepčí.

Rady dává plavčíkovi,
by nedopadl jako vy,
tu krásnou milou kadetku,
jak oslovit má kadet, tu.

Jak ve skrytu vratiplachty
šeptat do ouška má – ách, ty
při kasání na šlapnici
políbit jí má na líci.

Jak v náruči jí chytit má
když pod kosatkou je už tma,
a u kormidelního kola
nedělat ze sebe vola.

Vrána řeční, oči září,
prý až budou tváří k tváři,
ať jako ta z galionu
ukáže lasturu onu.

~~~

Probudil se plavčík zmožen,
ze sna plného krásných žen,
však na lodi jsou jen chlapi,
co je podobné sny trápí.