M.A.Rek

ST

Ringo:
Snad loutka nejsi,
to dřevěná klapavá Tvá ústa
po návštěvě šášně
v xichtíku zela by díra pustá.

ST

Waúúú, ST

Dovolíš-li, líbám Tě na dálku... ST

ST

byron: Gándhí: Kajuta: Květka Š.: Lilith: Psavec: René Vulkán: Tara: vavaoko: Děkuji Vám za nahlédnutí do krás našich snů.

Moc pěkné. ST

Jsem pro rozdmýchání bez draka. A jsem pro ST.

Tara: Myslím, že Ti rozumím, a budu vděčný za další rady a upozornění. Já se zase snažil vysvětlit, proč se zastaralé v mých textech občas objeví. Snad jen občas, snad ne příliš často. Jak jsem se zmínil už dřív, cítím se ne starým, ale přece jen z minulého století a vlastně i tisíciletí. A "moderní" se pro mne stává synonymem pro překotné, uspěchané, bezohledné, hektické, stresové, přetechnizované. Snad podvědomě se proto ve svých (šp)rýmech snažím být nemoderní. Tak mi, prosím, ty archaismy občas odpusť, a i když je zmíníš, budu se stejně těšit na další Tvé komentáře. :o)

vavaoko: Tara: Ringo: Psavec: Květka Š.: Kajuta: byron: Díky Vám všem za nahlédnutí i milé komentáře.

Tara: Milá Taro, ve své skromnosti mi stačí jen to poplácání po rameni, ale ve své neskromnosti jsem moc rád za přidanou hodnotu rad a kritiky. Pomáhá mi, a nutí mne přemýšlet i jinak, než jsem zvyklý, a snad i lépe psát. Za to Ti děkuji.
Ano, dávám Ti za pravdu, nepoužít by, byl bych tam, kde jsem mohl být. Ale nejsem, neb je již vypuštěno do světa. Už i proto, že celé to dílko je na kdyby-(chy)by postavené.
Zastaralá slůvka mne tolik nevadí. Snad je to tím, že sám začínám být zastaralým. Když jsem si kdysi (uf, ono to už bude 35 let) odpracovával vojnu nakládáním vagónů železem, měl jsem oblíbené svačinové místo u jedné spojky kolejnic vlečky. Ta spojka spojovala dvě kolejnice. Jedna vypadala jako nová, černá bez stopy rezu a s vlysem 1913, K.u.K bla, bla... Ta druhá byla hrbolatá a rezavá, s označením 1976, Třinecké železárny... Jak jsem tam tak sedával, přál jsem si, až budu starý a zastaralý, být taky tak zachovalý jako ta archaická kolejnice vedle té moderní. Dnes mám podobný vztah i ke slůvkům. Archaismy, přechodníky jsou mi daleko milejší než mnohá moderní slova. Plácnu, například koronavirus, gůglit, motýle...

Neposilněn čáp tou žábou,
síly ztrácí s tou zátěží,
k té, co chce už být mámou,
vyčerpán doletí jen stěží...

ST

Moc pěkné, ST. Zrovinka mám taky rozepsaného Provazochodce, doufám, že nebude příliš pod úrovní těch tvých...

Pěkný, líbí, ST (dnes bez parafráze, napadlo mi jen něco o žáru krematoria...).

Ať moře tě šanuje,
že jsi tak chtivý...

ST

Pěkně vilný vinil, ST.

Co jsem to vlaSTně chtěl?
Močit nebo smočit?
Už jsem zapomněl...

ST

No, já nevím... Líbat se s Kulihrachem za hrách? A ještě k tomu v době, kdy líbání nedoporučuje ani ministr zdravotnictví... :o) ST