Nevidíš, neslyšíš

Na duši jizvy, co nikdy nepřebolí,
krásná ústa, co už se mnou nemluví,
hedvábné rty, co chutnaj jak cukroví,
pramínek vlasů za ouškem, co neslyší.

Neslyší slůvka, co ven se mi derou,
neslyší hlasy, co ve mě se perou,
vidím jen obrazy, obrazy s kterou,
se ženou co chtěli, že jednou se vemou.

Se vší tou bolestí, sama se ztrácíš,
se slzou v oku, snad se si vrátíš,
touláš se temnem, avšak nekřičíš,
díváš se na mne, však už mě nevidíš.

Nevidíš vzpomínky, co jen my jsme měli,
nevidíš fráze, co jen my jsme směli,
noci, kdy jen dva spolu jsme bděli,
noci, ty krásné, kdy byli jsme bdělí.