když je rozsvíceno...
ale nikdo není doma...
» autor: enigman |
zrovna jsem ošetřoval raroha
po střetu s naší civilizací
když mě obestřel závan vzduchu
ze kterého se zhutnila dívka
bylo na ní vidět
že je sebevědomá
štíhlé pružné tělo
místo spony do vlasů dozimetr
svěže přístupná
a přitom skrývá
řadu přeryvů a zvratů
cosi divokého
ne tak docela zkroceného
zvláštní fluidum magického světa
s náručí plnou nápadů na rozdávání
myslíte příteli že by na světě bylo líp
kdyby všichni mysleli stejně ve jménu dobra?
Milá Fabulais to je zajímavá otázka
přirovnal bych to
podle chování ptáků nebo ryb v hejnu
dá se říci že mají tři pravidla
oddělení
vyhni se tlačenici se sousedy
a poskytni ostatním dostatek prostoru
aby nedocházelo ke kolizím
zapojení
vnímej kam směřují ostatní
ale zvol si vlastní směr
jako průměr trajektorií těch okolo
soudržnost
pohybuj se směrem
k průměrné pozici sousedů
což zabraňuje rozpadu houfu
lidé jsou v podstatě také tvorové
s imitativním chováním
problém je ale jinde
první jsou v podstatě dobří
ale manipulovatelní
žijí napodobováním a opakováním
dav bez vlastní invence
všimněte si jen kolik lidí nosí džíny
nebo se uchyluje k náboženství
základní nastavení
jednoduchá volba
zapadni nebo vypadni
druzí jsou prohnanější
vědomí ale zneužívají to ve vlastní prospěch
bez špetky studu a ohledu na druhé
psychopat co umí manipulovat
že se ti první začnou chovat stejně
násilí války potlačené svědomí
nedostatek ochoty
co z toho vyplývá?
být vědomým člověkem
co má svědomí
s vnitřním monologem
na světě by bylo líp
kdyby všichni zkrátka jen mysleli
to by úplně stačilo
jedna myšlenka vyvolává druhou
v kaskádách dojmů a souvislostí
reflexivní vesmír
vlny ve vlnách
holografické obrazce
jde o to že
některé věci udělat chcete
a
nedokončil jsem…
když jsem se podíval na její profil
obestřený aurou nahatého slunce
co se koupalo mezi horami
nepřipadalo mi to nejdůležitější
ona přistoupila blíž a prudce mě objala
po chvíli se pustila a klidně poodstoupila
zatímco já vypadal zaskočeně
asi jako zkrutek vláhojevný
co mu při zvlhnutí vzduchu
naskáčou kudrliny
jako bych prožil
očistný obřad v potní chýši
indiánského kmene Kríů
nejspíš to vycítila
protože se pousmála a řekla jen
prostě jsem to chtěla udělat
inu pro někoho je náklonnost krátká
a náhlá jako výkřik
to ale jen proto
že neslyší její hudbu
když jí budete naslouchat
dokážete z jejích tónů složit symfonii
po střetu s naší civilizací
když mě obestřel závan vzduchu
ze kterého se zhutnila dívka
bylo na ní vidět
že je sebevědomá
štíhlé pružné tělo
místo spony do vlasů dozimetr
svěže přístupná
a přitom skrývá
řadu přeryvů a zvratů
cosi divokého
ne tak docela zkroceného
zvláštní fluidum magického světa
s náručí plnou nápadů na rozdávání
myslíte příteli že by na světě bylo líp
kdyby všichni mysleli stejně ve jménu dobra?
Milá Fabulais to je zajímavá otázka
přirovnal bych to
podle chování ptáků nebo ryb v hejnu
dá se říci že mají tři pravidla
oddělení
vyhni se tlačenici se sousedy
a poskytni ostatním dostatek prostoru
aby nedocházelo ke kolizím
zapojení
vnímej kam směřují ostatní
ale zvol si vlastní směr
jako průměr trajektorií těch okolo
soudržnost
pohybuj se směrem
k průměrné pozici sousedů
což zabraňuje rozpadu houfu
lidé jsou v podstatě také tvorové
s imitativním chováním
problém je ale jinde
první jsou v podstatě dobří
ale manipulovatelní
žijí napodobováním a opakováním
dav bez vlastní invence
všimněte si jen kolik lidí nosí džíny
nebo se uchyluje k náboženství
základní nastavení
jednoduchá volba
zapadni nebo vypadni
druzí jsou prohnanější
vědomí ale zneužívají to ve vlastní prospěch
bez špetky studu a ohledu na druhé
psychopat co umí manipulovat
že se ti první začnou chovat stejně
násilí války potlačené svědomí
nedostatek ochoty
co z toho vyplývá?
být vědomým člověkem
co má svědomí
s vnitřním monologem
na světě by bylo líp
kdyby všichni zkrátka jen mysleli
to by úplně stačilo
jedna myšlenka vyvolává druhou
v kaskádách dojmů a souvislostí
reflexivní vesmír
vlny ve vlnách
holografické obrazce
jde o to že
některé věci udělat chcete
a
nedokončil jsem…
když jsem se podíval na její profil
obestřený aurou nahatého slunce
co se koupalo mezi horami
nepřipadalo mi to nejdůležitější
ona přistoupila blíž a prudce mě objala
po chvíli se pustila a klidně poodstoupila
zatímco já vypadal zaskočeně
asi jako zkrutek vláhojevný
co mu při zvlhnutí vzduchu
naskáčou kudrliny
jako bych prožil
očistný obřad v potní chýši
indiánského kmene Kríů
nejspíš to vycítila
protože se pousmála a řekla jen
prostě jsem to chtěla udělat
inu pro někoho je náklonnost krátká
a náhlá jako výkřik
to ale jen proto
že neslyší její hudbu
když jí budete naslouchat
dokážete z jejích tónů složit symfonii
Tipů: 20
» 09.04.20
» komentářů: 9
» čteno: 452(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.04.2020 - 20:54
pohybuj se směrem
k průměrné pozici sousedů
což zabraňuje rozpadu houfu
;-) st
k průměrné pozici sousedů
což zabraňuje rozpadu houfu
;-) st
» 11.04.2020 - 05:21
Milena S.
Eni, Ty mi prostě mluvíš přímo z duše... Děkuji...
» 17.04.2020 - 19:33
máš spoustu krásných básní, ale tahle je piedestální! možná proto, že se mi trefila vkusem do filozofického nastavení nebo jen tím, že obsahuje zkrátka náš svět v kostce... od prvního do posledního písmenka... otázka je, zda-li to uvědomění je marnost nebo nejvyšší meta... nebo prostě jen život
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: pod rouškou... | Následující: s matnou tváří...