M.A.Rek

Pláčou, pláčou má očička
nechce se mazlit kočička...

I kdybych vykřížil luštěnku
nepoznám Tebe Tajenku

Lilith: Děkuju, snad vše ve zdraví zvládneme.

vavaoko: Děkuju.

TetaKazi: Chápu, mám to s delšími texty podobné. O to víc si cením Tvého komentáře.

Proč pocit ten mám
že cibulí mísu krájím
když na babičky vzpomínám?

Líbí se mi, má to atmosféru. Jen mi v duchu názvu (Aniž bych tím chtěl shodit či zesměšnít již napsané!) jako důsledek příčin vytanula ještě tato sloka:


Před polednem

slyším slabé žbluňk

a jen prázdné saně

trčí ze zamrzlého rybníku,

kde vysvobodila jsem ryby pod ledem.



Stále sněží.

zenge: vavaoko: Psavec: Lilith: Květka Š.: divoženka1:
Díky Vám všem s přáním, ať už je konečně pod a ne v. ;O)

Gándhí:
Pár štamprdlat na ex
a svítí oči i primalex

To že je nějaký hříšek?
To je na pohodu šek.

ST nejen básni Tvé, ale i Tobě.

to ty větry,
ty mám z toho,
že mám vítr
z tamtoho,
joj, psí hovna,
ta hřejou ruce,
taky vrazit si je
do poklopce,
jen je zahřát,
u mladé roby,
v kožišince,
žádné svody,
kaštan z ohně
nestojí za mák ani,
za druhé tahat,
spálit dlani

Bezvadný. A s rozhledem.

Milé až pohádkové. Jak mne při tom mohla napadnout taková blbost. Promiň.

Má ta milá dívka medvěda
zda letního či ledního nevěda
zeptala se moudrého děda
zda prozkoumat jej je věda
nechal tedy děd oběda
však zkoumá jen bobra, běda!

divoženka1: Jo, jo, použil jsem je ještě v té aktualitě. ;O)

Lilith: Kolik takových sobot zažijeme? Díky za zastavení se.

divoženka1: Lilith: René Vulkán: vavaoko: zenge: Děkuju všem.

René Vulkán:
v půli schodiště
ohryzl červy z raků
smrdí na míse

Tu si, s dovolením, dám do záložek.

Kdybych to občas necítil podobně, asi bych napsal, že je to v mezikonci trochu depresivní. Ale není...

vavaoko: Zde jsou pro mne jen přirovnáním k chtění nemožného, a k využití jsoucna. Jinak to cítím podobně jako ty. Za oknem ale krásné zůstanou, a jednu příjemnou emoci přece jen vzbuzují - těším se víc na jaro...