Obraz .
Pro Lásku 2021.
» autorka: Besinka |
Lásko!
To je Tvůj obraz snad.
Tvůj styl a hmat.
Lásko, ty naučil jsi mě
nádherně smát.
Teď však cítím mat.
Mříž jako v Tvém obraze.
Nehodí se k Tvé povaze.
Žaludek ve vodě.
Bortím se a nacházím.
V rukách třes a splín.
Proč muselo se stát?
Co jiná měla víc než já?
Mám smutek z obrazu
a duši o hladu.
A na všechno temnou oponu.
Milovala jsem kdysi malíře
a teď jen slzy na papíře.
Duše pořád bolí.
Beznaděj zdobí.
Každý kout zabolí.
Všechno zápolí.
Za těch pár měsíců
všeho vstřebání.
Mám ještě v rukách klepání.
Slzy bez ustání.
Já přemýšlela,
že nebudu se dívat na obrazy.
Aby noční můry
nelétaly u hlavy.
Samota zalkla mě.
Nemluvím.
Příběh do básně
jsem vložila.
A zase zpátky
oči letí na obrázky.
Milovali jsme se.
Líbali jsme se.
Teď už vrásky
a často slzy letí na obrázky.
Kolikrát člověk miluje
a nevidí a neslyší.
Zamilovanost je obručí.
V hlavě hučí.
Jako šídlo.
Bez rozumu
a bez umu.
Nezapomenu, lásko,
hladím Tě v myšlenkách.
Bortím se ve
vzpomínkách.
Ve mě žiješ dál a dál.
Den bez Tebe
jakoby umíral.
City živil dál.
Zůstane báseň
a místo v srdci.
Bylo to a to,
i když už nikdy nebude.
Vzpomínky nikdo nevezme.
Jemine! Jemine!
Líbal jsi tak krásně,
že den byl smyslem.
Plný vášně.
Nikdy nezapomenu.
Lásko malířská!
To vím přesně.
Tak pozdrav,
který si nikdy nepřečteš,
posílám jemně.
Stvořili ho mé dlaně.
Usmíření.
Boláky, jenž
pomalu mizí v okamžení.
Tvá blízkost stále žije.
Z hlavy mi Tvá slova
nikdo nikdy nevymyje.
Zůstávám v citu, lásce.
I když vše v dálce.
To je Tvůj obraz snad.
Tvůj styl a hmat.
Lásko, ty naučil jsi mě
nádherně smát.
Teď však cítím mat.
Mříž jako v Tvém obraze.
Nehodí se k Tvé povaze.
Žaludek ve vodě.
Bortím se a nacházím.
V rukách třes a splín.
Proč muselo se stát?
Co jiná měla víc než já?
Mám smutek z obrazu
a duši o hladu.
A na všechno temnou oponu.
Milovala jsem kdysi malíře
a teď jen slzy na papíře.
Duše pořád bolí.
Beznaděj zdobí.
Každý kout zabolí.
Všechno zápolí.
Za těch pár měsíců
všeho vstřebání.
Mám ještě v rukách klepání.
Slzy bez ustání.
Já přemýšlela,
že nebudu se dívat na obrazy.
Aby noční můry
nelétaly u hlavy.
Samota zalkla mě.
Nemluvím.
Příběh do básně
jsem vložila.
A zase zpátky
oči letí na obrázky.
Milovali jsme se.
Líbali jsme se.
Teď už vrásky
a často slzy letí na obrázky.
Kolikrát člověk miluje
a nevidí a neslyší.
Zamilovanost je obručí.
V hlavě hučí.
Jako šídlo.
Bez rozumu
a bez umu.
Nezapomenu, lásko,
hladím Tě v myšlenkách.
Bortím se ve
vzpomínkách.
Ve mě žiješ dál a dál.
Den bez Tebe
jakoby umíral.
City živil dál.
Zůstane báseň
a místo v srdci.
Bylo to a to,
i když už nikdy nebude.
Vzpomínky nikdo nevezme.
Jemine! Jemine!
Líbal jsi tak krásně,
že den byl smyslem.
Plný vášně.
Nikdy nezapomenu.
Lásko malířská!
To vím přesně.
Tak pozdrav,
který si nikdy nepřečteš,
posílám jemně.
Stvořili ho mé dlaně.
Usmíření.
Boláky, jenž
pomalu mizí v okamžení.
Tvá blízkost stále žije.
Z hlavy mi Tvá slova
nikdo nikdy nevymyje.
Zůstávám v citu, lásce.
I když vše v dálce.
Tipů: 4
» 20.05.21
» komentářů: 2
» čteno: 545(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Sbohem Chorvatsko. | Následující: Stýská se mi po slunci.