Žena zmalovaná

Je jako obrázek malovaný,
rámem pozlaceným lemovaný,
krása pomíjivá v plátně věčná,
za krásu věčnou na plátně je vděčná.

Barvy studí, štětce tahy lechtá,
na plátně se žena krásná chechtá,
předloha i malba je tak cenná,
v chladných barvách je jaksi vyhrocená.

Malovaná na plátně je žena
nejkrásnější, když je obnažená,
stačí však za rám na rub plátna zřít,
oblečená snaží se tě obelstít.

Tak, ať bledne či červená se líc,
lepší z ženy vidět jen její líc,
vždyť snad jen pomyslet na její rub,
toť do lásky byl by přehluboký vrub.

~

Tož která z vás chce mi modelem stát,
a nahá jen v barvách jihnout a tát?
Která touží aktem po věčnosti?
Ač možná nepozná se – při mé schopnosti…