Sklenka zapomnění

Já vidím černobílé divadlo, spoustu rekvizit. Osamělý stín skrčený v koutku skládá hořkosladké blues. Občas cinkne sklenka. Přes prkna přeběhne černá kočka. Je tam spousta starých lamp - různě velikých, s různými druhy stínítek. A jsou tam obrazy plné smutných podzimních krajin - nočních i denních, do kterých se dá vstupovat, nebo vycházet dle libosti.

Hudba mi k tomu tentokrát mimořádně sedla, včetně černobílého obrázku a poškádlila fantazii. :) Děkuju, že jsem mohl číst, poetko. :)

ST

St. Chápu, člověk si někdy opravdu potřebuje sklenku dát.

ST

Kajuta: Kajuťáčku, díkuji velicemoc za milý krásný pidikomentíček... hihi ;-)

vavaoko: Veliké díky za návštěvu :-)

Besinka: To teda ;-) Díkuji moc :-)

Květka Š.: Děkujíkuji, Květuško :-)

To blues jsem tam taky cítil. Přímo v té sklence. Rád si ho dávám pro jeho jemnou chuť a vůní. Abych se taky cítil nerozbitný...

ST.

M.A.Rek: Díkuji velikózně za fajný komentík :-)

Psavec: Kujuuu za nakuk moc. :-)

Děkuji moc i všem schovaným ;-)

Tiše doplňuji, že v doprovodné písničce zpívá i můj milovaný již zesnulý Layne Staley... ať je mu dobře tam, kde je...