M.A.Rek

Jak málo stačí k sladkému do snů ukolébání,
a jak blízko je z kolébání k mořské nemoci,
ne však na lodi kde rolničky zní místo zvonu,
kde moře fantazie nás má ve své moci...

René Vulkán:
včera mně tvé tělo hřálo
horký byl můj jazyk, tvé pysky
když jsem lízal jen tak málo
ovíněnou tebe andělsky
;O)

vavaoko: No, od toho jsou ty šuplíky, šuplátka, šuplata. Schovat to, odklidit, odklizením téměř zapomenout. Ale ten sajrajt co uklidit nejde, ten začne páchnout kolem třetí ráno a budí. A to už nejde dělat nic jiného, než psát o předvánočním úklidu... ;O) Díky za zastavení.

Tu řeku mám rád.

Vítej v modrém.
I mne se líbí. Jako text k hudbě. Má to nějakou?

vavaoko: Díky. Na každou otázku je i správná odpověď. Jak ji však nelézt, když mnohdy nejsme schopni vidět správnou otázku.

Jsou chvíle, kdy obrazy za sítnicí přestávají být latentní. Pěkne napsané.

vavaoko: ;O)

René Vulkán:
Prý, "za světlem jdi".
Proč posloucháš blbiny?
Teď gatě máš od hnědi,
buď rád, že od hlíny.

Madla
za blbost
padla...

Aničko, to je moc pěkná plavba. Tyčící se máják Ti, zdá se, ukazuje dobrou cestu. Těším se na další. ;o)

A na okno ťukají
pohádkové Vánoce,
a slunce se vrátí,
končí už Dvanáctenoce...

Milá rychlovka. A...

stále výš a výš
žene se za štěstím
u balonků jako u lidí
stává se nadutým
jak prasknul dítě vidí
však že nebem letěl
mu dítě závidí

Lilith: vavaoko: Děkuju za nahlédnutí, jen nechtějte slyšet můj přednes, stál by za prd i s dobrým textem.

Snad je text na čtení klopotný. To se stává, když je chuť hrát si se slůvky. Něco z huby leze samo, něco je jen na čtení potišku pro sebe.
Taky záleží, jakou formu si autor vybere. Dám příklad, inspirovala mne ta klopotnost, tak jsem se pokusil napsat 3x to samé jinak:

Láska ve třech
O tom samém ve třech provedeních

V 5-7-5

Tělo bez duše
ducha jen zbožňování
je láskou ještě?
~

V láska-páska

Jaká je to láska
toho dareby
záletného páska
který té žáby
mladé vnady laská?

Je to ještě láska
jen nad tělem
když chtivě mlaská
a že je cílem
duše je jen maska?
~~

V sonetu

V metrixu vjemů bez doteku poznání
vysněná touho sebou souznících duší,
zda voní a očím lahodí co není,
a polibek bez rtů jak chutná jen tuší.

V extázích noci jen zítřky zešeřelé,
ve žhavém propojení hmota se svíjí,
ve vášni vřelé city jsou uhořelé,
ve vyvrcholení těl duše se míjí.

bez pevného země bodu nebe není
duší pohlazenou tělo polaskané,
co jablko skrývá, ani Eva neví,
by milované bylo i milované.

Jedno bez druhého je snad znásilnění,
nebo modlení, ne však lásky chvění.
~~~

Stejné téma, jen 3x jinak. Do sedmnácti slabik se dá vtěsnat i sonet o čtrnácti verších. A také záleží, jak autor umí poskládat slova. Mne to moc nejde, je mi to líto, ale alespoň mne to baví. A taky mne baví, když to ode mne někdy baví i Vás. Díky.

Lilith: Děkuju, jsi milá.

V modrém buď vítán.

Slib: Děkuji, to potěší.
Zdůrazňuji jen, že poslední verš nepopírá verše předchozí, ale podtrhává je.

Souhlasím s Gándhím - dobrého po málu, a toto dobré je.

Tady jsou ty karamboly milé...

Krása...