Luna & Měsíc I.

Luna vyšla
a zalila kraj přísvitem stříbřité noci,
když v tom
ze stříbřité noci
lůna vyšla
dlouhá a táhlá kakofonická sonáta,
a když
z lůna vyšla,
kraj zalila odérem pšouku noci moci,
že i ta Luna
začala couvat, ač bez outěžku úplňku,
až zcela zanikla
a stala se Měsícem,
jedním, druhým, třetím…

Snad to byl leden
a únor s březnem,
místo Luny teď svítil,
a noc byla tím bláznem,
jež pšoukem připravila
rok o ty měsíce,
již nebyl rokem světelným,
a v nebi hvězd na tisíce
z lůna Mléčné dráhy,
noci za to vrátily ten prd,
až noc před prdem couvala,
a dnes na ten hvězd prd jsem hrd,
vždyť jak tak před ním couvala,
dorostla noc v Lunu
a je k nerozeznání od Měsíce,
když lůnem Vesmíru se tu s nimi sunu,
a o tom nesmírném vý-letu
sním s nimi si vesmírný sen,
i když je vlastně nevidím,
neb říkají mi den…