Vysychání

Když smyslně tančí
na řádkách veršů,
když ladně spočine
na koncích strof,
když oči přimhouří
v básni, již ji píšu,
když usmívá se
v literách slov,
je jistě krásná,
je tak nádherná,
je jistě svůdná
ve své nahotě,
obnažená
paní Poezie.

Však vtíravý pocit
vytane v mysli mi,
že krásné Poezii
mé verše vlastní
jsou darem Danajů,
a verši, jako jimi,
rozvrátím i říši její,
k ní tak netaktní,
strhávaje z ní šat
rvu jej i s kůží,
a nechávám vlát
ty krví nasáklé
cáry slov
paní Poezie.

Pak studna vysychá,
a já žízním
po ní...





Ze sbírky "Verše" půldruhého srdce a jedné nuly
(http://mare-czech.cz/eshop/index.php?search=%22Ver%C5%A1e%22+p%C
5%AFldruh%C3%A9ho+srdce+a+jedn%C3%A9+nuly&edition=-1)