Tačiona

Ta, jež svíjí se ve vášni,
otevřená náruč žhavá,
a vzdychá pod tíhou na ní,
uchvácením však víc dává,
touhou brada se jen třese,
pouhý dotek rozpaluje,
křečím slasti nebrání se,
ta k pohledání – kde as je?

Ty jiné chvějí se studem,
že plamen již nerozpálí
je samotné, ani s druhem,
jen lásku na uhel spálí,
a úhlem tím jen verš píší
jak cit lásky bývá žhavý,
a vášnivost z aktů čiší
úhlem malovaných, ač ví…

… že nejen ta strofa druhá
o nich vypráví i šeptá
že je to i jejich touha
v té první, a mnohá se ptá:
Čím pohledem se tak stalo
rozdílné že jsou si dosti,
a podobné jsou tak málo –
k čí radosti a k čí zlosti?