Podkroví

V podkroví co voní čajem
na dubovém stole kniha
vedle svíčka zvolna taje
za okny se šedě stmívá

Teplo z kamen bez nálady
rozlévá se místností
jak když mlha halí hroby
s nehranou svou úzkostí

Čtyři židle z výprodeje
čekající hrdě v čase
jako koně bez postroje
než potkají se jednou s rasem

Obraz dívky krásné na zdi
který pokryl léty prach
oči modré do tmy studí
z úsměvu jde trochu strach

Ten portrét uhlem maloval
než svou duši čertu upsal
když obrazy své prodával
cizím ženám postel stlal

Vernisáže v divadlech
večírky co nekončí
duše zpustlá v propadle
do nicoty průvodčí

V podkroví co čajem voní
už prostřeno je svátečně
pro návštěvu co nezvoní
co nikdy nejde zbytečně