O koloběhu

„Mohli jsme změnit mnohé, ale místo toho jsme se dali na útěk, neboť to nevypadalo, že by zbývalo naděje. A když jsme si ve své velikosti připustili své chyby, bylo už pozdě.“ - první díl ze sedmidílné série

„Můžeme velice snadno ukrýt špínu za vznešené cíle. Nicméně ani to ji nezbaví její pravé podstaty, která jednou nevyhnutelně vyjde k povrchu.“ - část druhá

„Rodinné vztahy jsme vždy považovali za jistoty pevné a neměnné. I z nich začala ovšem velmi záhy čpít zatuchlina. Říše byla už nadobro v rozkladu.“ - část třetí

Jeden z mých prvních pokusů, starší úryvek. Za případnou kritiku budu vděčný. *Při kopírování odděleno řádkem.* Ať se vám líbí.

Když to bolí

Po delší době se vracím ke klasické sci-fi. Povídka o samotě, o Kleberech a legendární knize.

Co cestář nevěděl

Na zahradě má být strom i tráva, židle i stůl a to on dává - říká se

Jen další zážitek z bytu, kde je více "cizích" lidí najednou...

vzniklo původně, jako snaha hecnout jednoho kamaráda (nepovedlo se), měla se zůčastnit jedné soutěže (ale to se pro její rozsah nakonec taky nepovedlo), tak ji s napjatým očekáváním verdiktu předkládám právě vám :-) ... mimochodem, vím, že tenhle literární žánr není můj šálek, ale snaha tu byla

Pro přátele pohody

Povídka, se kterou jsem se zúčastnila literární soutěže na webu Bez hranic. Nyní bych ji ráda nabídla i vám.

V raném mládí jsem hltal pana Doyleho. Dnes jsem se pokusil o malý experiment.