A přitom jsem divnej sám

Když se to sejde

Rozřešení rozhřešení

Něco na odlehčení. I když... tento problém se stále prohlubuje. Jinak bych to zařadil do kategorie vtipné ze života, až smutné...:o)

„Chápeš to?“ ptala se mě učarovaná uklízečka. Chtěl jsem jí odpovědět, že rozhodně ne, ale strčila mi svou voňavou dlaň od Propperu před ústa ...

...co vlastně chceme vědět?

Jedno setkání po letech u Černého jezera. Plno bolesti hluboké jako to jezero a pár 'kdyby'. Ale život si na 'kdyby' nehraje. HP fanfikce

Někdy člověka napadne taková kravinka, že ji musí hned hodit na papír. Tak vznikl tenhle nejdrsnější post-apokalyptický příběh všech dob.

Ani já ji

Pták, kolibřík a já.

*

-

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali. Jen jednou, když jsem jim utrhnul z letní jabloně kulaté jablíčko a položil jim ho na střechu, sežrala ho při zpáteční cestě Miluška.

Dnes i zítra

Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

Pro poradek

Nepřítele je dobré znát

Tak nějak o všem a přitom.

A poučení