čas

.

odkud se bere ta touha brát od rukou a z rukou do úst? V tyhle studené večery potím se pod peřinou, celý den chodil jsem zas po tomhle unaveném městě. Pivo už mi nechutná v tomhle podnebí, radši bych pil jen víno a povídal si s někým, kdo by se uměl se mnou zastavit v čase. Víno by ovšem muselo být rudé a v místnosti či prostoru přiměřené podzimní šero. Chtěl bych z okna koukat na holé větve stromů, jak se kroutí v listopadové agónii za doprovodu meluzíny s plným chřtánem a zahřán vínem. Dovnitř by na okamžik pronikl vzduch a ruchy noční ulice, když by byl čas na cigaretu. V místnosti by byly vysoké stropy tak, že by se Chopin pouštěný z desky mohl uvelebit do každého rohu. Celá scéna a atmosféra, včetně zapálených svíček, by připomínala spíše seanci pro oko neználkovo

.