Slimák

Anetka toho slimáka našla chvilku potom, co ji tatínek volal domů na večeři. Slizký tvor byl dlouhý víc jak dlaň osmileté dívenky. Anetka si ho chvilku zvědavě prohlížela a pak si ho bez odporu strčila do kapsy u zablácených šatů. "Tak už pojď Anet, nebo ti to vychladne." slyšela tatínkův naléhavý hlas. Od doby co před rokem umřela Anetčina maminka ( tatínek říkal že ji zabil rak), pár lidí tvrdilo že holčičku až moc rozmazluje, ale Anetka nebyla v žádném případě rozmazené dítě. "Už du tati jen si něco odnesu nahoru."
"Cos našla na zahradě zajímavýho?" zeptal se tatínek.
"Velkýho, černýho a slizkýho slimáka." odpověděla nevzrušeně Anetka.
"Aha, tak to jo. Ale zítra ho pusť, potřebuje být venku s kamarády." mrkl na ni.
Anetka se zamyslela. "Tak jo hned ráno ho pustím..."
"Jo a víš že zejtra máš první den školy, ráno tě vzbudím."
"Joooooooooooooooo" zabučela Anetka, uvědomila si že zítra už jde do třetí třídy. Kamarádky vídá každý den, tak se může těšit jenom na to otravné učení, uvědomila si mrzutě.
V noci se jí zdálo o mamince. "Vyhoď toho slimáka z okna, prosím vyhoď ho z okna." volala. Obličej měla celý bílý a tvář staženou strachem. "Vhoď ho ! Vyhoď ho !"
najednou zařvala a Anetka se leknutím probudila a začala plakat, nevěděla ale proč, na sen zapomněla hned jak otevřela oči. Po chvilce se ji podařilo zase usnout a vzbudila se do nádherného letního rána. "Anet pojď se dolů nasnídat abys neprošvihla školu." zavolal zezdola tatínek, jako by vytušil že se probudila. Anetka měla pokojík v druhém patře velkého rodiného domu do kterého z prvního patra vedly nádherné dřevěné schody, které jají tatínek sám dělal. "Už du!" Zakřičela, naházela na sebe věci a vyběhla ze dveří. U paty schodiště šlápla na slizkého slimáka, který se přes noc dokázal vyplazit až sem, sklouzla se a spadla ze schodů. Skutálela se až dolů a poslední zvuk který od ní její tatínek v životě slyšel bylo nepříjemné křupnutí jejího zlomeného vazu.